Knihy & info - 2017-01

1 /2017

KNIHY&Info

Z NOVINEK Vásquezova Reputace ČERNÝ KŮŇ Případ Sant´Ambrogio NĚKOLIK OTÁZEK PRO Jane Harperovou HORKÉ INFO Cizinci na veletrhu

ZABOŘEN V KNIHÁCH Uložili si čeští literáti bobříka mlčení? Svět je v pohybu, v našich končinách, ale vlastně v celém euro-americkém civilizačním rámci, se derou k moci lidé, kteří chtějí z demokracie vyrazit duši – ale čeští literáti jsou potichu.

Jasně že vidí, co se děje, blbí oni většinou nejsou, ale nějak se jim nechce se ozývat. Jakoby si to nějak zakázali nebo co. Přece nebude poeta nebo romanopisec trapně angažovaný, že. K literatuře doslovnost nepatří, té sluší víc odstup. Co si má umělec počít s pěnou dní? Ať si s tím poradí novináři, co já s tím? Ale jo, částečně to člověk chápe.

Tu touhu spisovatelovu stát nad věcí, nenechat se požrat přítomným okamžikem. Po pravdě – z angažování se vyjde nějaké dílo, které přetrvá věky, vlastně jen omylem. Jenže zas téměř 100 % spisovatelské mlčení? A nejen to – posmívání se těm, kteří se přece jen postaví do role veřejného intelektuála, sestoupí z výšek své literární teorie a vyjádří se ke špinavé praxi? Oflastrovat je hned nálepkami pozérství, dětinskosti, naivity, nevkusu? Až na čestné výjimky (Petra Hůlová, Petr Hruška, S.d.CH, Radka Denemarková.….) je aktuální svět prostě pro literáty tabu.

Občas ho sice nějak zapletou do svých knih a básní, ale o vstup se svým hlasem do světských debat nemají zájem. Škoda, protože se pak marně domáhají nějaké společenské pozornosti a prestiže. Možná je to staromódní, ale podle mě se občanské postoje lidí od pera (či spíš klávesnice) alespoň tu a tam očekávají i dnes.

—tw–

PÍŠOU JINDE Ať už na Mitchellových stránkách řádí teroristé, makléři či lupiči obra­ zů, floutci, babky z čínské čajovny nebo bludné duše bez těla, nenajdou v oboru pozemských znalostí skuteč­ ného hybatele. Vyvozovat z následků nezjevnou příčinu totiž znamená lovit jehlu v kupce sena − přičemž to seno třeba nemají v hlavě jen smrtelníci.

Petr Matoušek na ihned.cz o Hybatelích Davida Mitchella

Intenzivně se tématu bezdomovec­ tví Štreit věnuje poslední čtyři roky.

Výsledek práce nyní uspořádal do série, kterou symbolicky uzavřel do kartonové krabice a tu převázal mo­ touzem. Koncept knihy – objektu tak vychází z materiálů, které jsou lidem bez domova známé.

Novinky.cz o fotoknize Jindřich Štreita Kde domov můj

v okamžiky, jež působí překvapivě, a přece naprosto nevyhnutelně…

Franzenův styl se vyznačuje dokona­ lou vyvážeností a plynulostí… Purity nabízí neúnavně provokující sled provokativních postřehů, od jakoby náhodně utroušených poznámek… až po promyšlené úvahy o morálních kompromisech v žurnalistice.“ Ron Charles, The Washington Post

Místo ironie, sarkasmu a snahy vy­ volat nějaký zájem na tržišti pokleslé marnosti, měli bychom se stále ptát, proč Milan Kundera dodnes oslovuje čtenáře na celém světě. Ne, není to jenom marketing Gallimarda nebo agentury Willy, je to především silou výpovědi autora. Ano, svědectví auto­ ra, jenž svým příběhům i poselstvím věřil. Vtipálkové byli a budou, kdo ale dokáže být čten, měl by být i po­ chválen. Ale už by se konečně mělo říct, že Milan Kundera, velký český autor evropské literatury, by tu měl být přijat. Nikoliv nekriticky, nikoli v předklonu, ale jako autor, jenž vnám stále posílá vzkazy. Jaksi na­ vzdory času...

Josef Brož, Literární.cz

S invazí baristů a rychlého internetu se rozhodla soupeřit nedávno zalo­ žená londýnská platforma, sdružení několika nezávislých, leč prominent­ ních knihkupectví kolem obchodu Libreria Books. Strategie Librérie je jednoduchá: vypnout internet, vybírat dobré knihy a něco o nich vědět. A pokud někdo bude šoupat v krámě prstem po obrazovce, nebo dokonce telefonovat, tak jej decentně vykázat ven. Libreria Books založil na začátku roku někdejší porad­ ce Davida Camerona a podnikatel Rohan Silva a podle něj je o iniciativu zájem, knihkupectví má dvakrát víc zákazníků, než se očekávalo. Lidi nemusí lákat jen staromilský přístup, v Librérii totiž mají pomáhat zákaz­ níkům prominentní Britové – na­ posledy například starosta Londýna Shadiq Khan.

Zdeněk Staszek, h7o.cz

„Purity demonstruje Franzenovu schopnost tvořit důmyslné záplet­ ky, přetavit chaos reálného života

KNIHA TÝDNE

Jáchym Topol

CITLIVÝ ČLOVĚK Občas Jáchyma potkávám v centru Prahy, většinou v blízkosti Knihovny Václava Havla, kde je už pět let programovým ředitelem. Známe se, dělali jsme spolu před sedmnácti lety knižní rozhovor. Od té doby si ho vážím jako osobnosti. Ano, vlastně jako citlivého člověka. Bez ironie.

Od vydání jeho poslední knihy Chladnou zemí uplynulo osm let. Pro spisovatele, který patří minimálně od Sestry na čelo českého literárního pelotonu po roce 1989, je to pauza jako hrom. Takovou už dnes mnoho autorů neriskuje. Sejde z očí, sejde z mysli, uvolněné místo zasedne někdo další. A co teprve, jste-li spisovatel evropský, z malého rybníka, kterému se povedlo dostat se do povědomí kontinentu překlady svých knih do dvaceti jazyků. Topol je dnes v takovém postavení, že se na jeho nové texty třesou bohemisté celého světa.

A on si klidně pauzíruje.

Těch osm let ale rozhodně nespal na vavřínech. Rostly mu dcery, převzal Cenu Jaroslava Seiferta (2010), jezdil se svými knihami po světě, roku 2012 se dokonce nechal ukecat Zelenými a slíbil, že za ně bude kandidovat do Senátu. Nakonec kandidaturu po dvou měsících stáhnul. V roce 2011 nastoupil do Knihovny Václava Havla potom, kdy odešel z redakce Lidových novin.

Mezi lety 2013–2015 mu zemřeli brácha, otec a matka.

Teď v dubnu roku 2017 vydává novou knihu, kterou pojmenoval Citlivý člověk.

Psal ji postupně na etapy v rozpadávajícím se domě mimo Prahu. Však taky říkal, že píše vesnický román. Z četby je jasné, že Topol se drží všech svých předností a na nějakou umírněnou selanku z Hrusic může většinový čtenář zapomenout. V textu, označovaném i autorem za grotesku, to pění divokým rytmem, bujarou češtinou včetně archaismů a novotvarů, dobrodružnými pasážemi, nadsázkou atd.

Velký slovesný talent se nedal ani v roce 2017 zkrotit.

Tematicky ani formálně. Topol zase po letech mydlí čtenáře hlava nehlava, nijak ho nešetří a užívá si svoje specifické vypravěčské nadání. Pánbůh pomáhej bohemistům, až budou chtít tyhle kulometné dávky nějak pochytat ve svém rodném jazyce.

Topol je ročník 1962. Je obdivuhodné, že literárně patří stále k nejdivočejším figurám české slovesnosti. Nedále je odvážný hlavně v tom, jak píše. Vlastně stranou všech těch debat, jestli má být něco čtivější, nebo aktuálnější nebo originálnější. Nikam se necpe, netrčí nikde na sítích, na blozích, nevykukuje z časopisů, nekomentuje aktuality. Společensky se angažuje tak, jak ho o to kdysi osobně prosil Václav Havel – v jeho knihovně, kterou otvírá veřejným debatám, zve do ní jak pamětníky, tak čerstvou krev. A kniha Citlivý člověk, ke které se podle svých slov propohřbil, je nad očekávání dravá a dost možná jeho nejveselejší.

Kdo se umíš smát s Topolem, přišel tvůj čas!

Tomáš Weiss, editor Oka Kosmasu. Foto Monika Le Fay

Z NOVINEK Vegetariánka

Reputace

Zvláštní směs krásy a hrůzy. Znepoko­ jivé vyprávění o ženě, která přestala jíst maso, ale tím se odstartovaly další radikální změny jejího života. Prorostlé maso a orchidej na obálce naznačují, že tady půjde o víc než o heslo Meat Is Mur­ der. Co všechno se stane, když se jedna mladá vdaná Korejka rozhodne přestat jíst maso? Nejprve ho vyhází z lednice, ale to je skutečně jen intro. Jde tu o sondu do tradiční asijské společnosti, která si obecně s rebeliemi neví rady.

Chce je potlačovat – a tím je radikalizuje. Kolik společen­ ských pravidel se dá porušit – než se z vás stane podle společenských norem blázen?

Vásquez patří k silné generaci nových latinskoamerických prozaiků, kteří se pokoušejí vymanit ze škatulek vznik­ lých v šedesátých letech. Je Kolumbijec jako Gabriel García Márquez, ale k ma­ gickému realismu má velmi daleko, někdy se proti němu přímo vymezuje – jednou prohlásil, že magický realismus „je vyčpělý a předvídatelný“. Román Reputace se zamýšlí nad sílou karikatury a humoru.

Vyšel ještě před útokem na redakci Charlie Hebdo.

V Reputacích chtěl zachytit i zanikající svět papírových novin, problematiku cenzury a vztah mezi soukro­ mým a veřejným.

Han Kang

J. B. Vásquez

Lidské srdce

Chlapec na vrcholu hory

Poslední díl trilogie, jejíž předchozí díly byly Ráj a peklo a Smutek andělů.

Máme co do činění s básníkem, který se předělal na romanopisce – a je to znát a je to dobré. Islandský autor nás bere s sebou na venkov. Jak se píše na iLiteratuře: Venkov byl v islandské literatuře tradičně spjat s romantickou tradicí, k níž se Stefánsson se také hlá­ sí. Jeho duchovní spřízněnost s Hamsunem je celkem zjevná. Přestože jeho díla překypují romantickými tématy, jako je touha, samota a smrt, styl vyprávění je prostý veškerého patosu. Působí naopak velmi jedno­ duše a nenásilně a plyne přirozeně. Stefánsson umí vyvažovat romantiku ironií a originálním viděním všedního světa.

Irský autor z Dublinu se prosla­ vil knihou Chlapec v pruhovaném pyžamu. Tam vyprávěl o malém synkovi nacistického velitele kon­ centračního tábora, který netuší, co že to jeho otec vlastně dělá a přátelí se přes ostnatý drát se svým židov­ ským vrstevníkem v trestaneckém mundůru. V další knize umístí jiného chlapce na horské sídlo Adolfa Hitlera. V Berg­hofu je tento malý Pařížan u své tety, která tam pracuje jako hospodyně. Pán domu si ho oblíbí a z chlapce se stane chráněnec masového vraha.

Některé věty po něm dokonce začíná i opakovat, začí­ ná myslet jako Hitler…

J. K. Stefánsson

John Boyne

Černý kůň

Hubert Wolf: Případ Sant’Ambrogio

Maria Luisa nechtěla trávit život na jeho stinné straně, nechtěla patřit k prohrávajícím. K tomu, aby pomocí příkladů z dějin ženské mystiky vystupovala jako řeholnice s přímým spojením k Bohu a jiným nebeským osobám, neměla daleko, protože nadpřirozené úkazy byly v klášteře S ant’Ambrogio tak jako tak na denním pořádku. Kryta nebeskou autoritou mohla Maria Luisa své mocenské nároky prosazovat nejprve uvnitř kláštera, posléze však i venku, v jistých kruzích papežské kurie. Díky svému přímému spojení s nebeskými mocnostmi byla Bohu blíže než kterýkoli kněz, biskup, a dokonce papež. Na pochybnosti posvěcených mužů měla vždy v pohotovosti námitku: Mluvila o tom Matka Boží bezprostředně i s tebou? A jakkoli to vypadá přímo bláznivě, Maria Luisa měla se svou ženskou mystickou strategií u hierarchicky organizované, klerikální mužské církve úspěch. To, že jí teologové a kardinálové skutečně věřili, lze pochopit jedině na pozadí katolicismu prosyceného touhou po zázracích, jaký panoval v Římě v druhé polovině 19. století. Víc v knize církevního historika, který studoval materiály Kongregace pro nauku víry, odtajněné v roce 1998.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO...

Jane Harperovou Čeho jste se chtěla svým textem dotknout?

Při práci na Suchu bylo mým hlavním cílem napsat knihu, kterou bych i já četla s chutí. Mám ráda romány se záhadnou zápletkou a zvraty v příběhu, a toho se mi, doufám, podařilo v mé knize dosáhnout.Sucho je hlavně o tajemstvích, během psaní se ale ukázalo, že v románu půjde o mnohem víc — o tlak skupiny, nebezpečnou oddanost a o minulost, které se nikdo z nás nezbaví. Chtěla jsem napsat něco, co čtenáře zaujme a vtáhne do děje. Příběh, který budou rádi vyprávět rodině a přátelům. Když jsem Sucho psala, neočekávala jsem, že by kniha mohla mít takový úspěch nebo že by alespoň ožila i mimo můj počítač. Všechno změnila cena Victorian Premier’s Literary Awards za nepublikovaný rukopis roku 2015.

Je prostředí, kde se Sucho odehrává, inspirované skutečným místem?

Smyšlené městečko Kiewarra, zasažené suchem, je důležitým znakem románu. Nachází se v australském státě Victoria, pět hodin jízdy od Melbourne.Městečko je spojením mnoha podobných míst, které jsem v Austrálii a Velké Británii navštívila jako novinářka. Ačkoliv žádná z obcí na tom nebyla tak špatně jako Kiewarra. Díky nim jsem pochopila, jaké to je být odkázaný na milost a nemilost okolnostem, které nejsme schopni ovlivnit, například počasí nebo úrodnost půdy. Zajímaly mě také obce, kde se lidé vzájemně znali po většinu života, a to v dobrém i zlém.

Jak vznikala hlavní postava agenta Aarona Falka?

Aaron Falk opustil Kiewarru jako dospívající kluk a začal nový život v Melbourne jako agent federální policie, který vyšetřuje finanční zločiny. Do Kiewarry se mu vracet nechce, ještě víc se mu ale nechce zůstávat tam déle, než je nezbytně nutné.Chtěla jsem, aby jeho osobnost byla protikladem postav, které žijí v Kiewaře — je poměrně tichý, racionálně založený a mezi místními obyvateli se necítí ve své kůži. Díky své vyčleněnosti se stává čtenářovýma očima a ušima a zprostředkovává mu šok z toho, jak hluboko můžou místní obyvatelé klesnout.

Co předcházelo vydání Sucha?

Na konci roku 2014 jsem se přihlásila do dvanáctitýdenního online kurzu tvůrčího psaní Curtise Browna, součástí přihlášky byla synopse a ukázka

z tvorby v rozsahu tři tisíce slov. Napadla mě zápletka záhadné vraždy ve státě Victoria, a tak se zrodilo Sucho.

Kurz začal v říjnu 2014 a za dvanáct týdnů jsem měla hotovou první verzi knihy. Věděla jsem o ceně Victorian Premier’s Literary Awards za nepublikovaný rukopis a dala jsem si za cíl, že tam svou knihu přihlásím. Tím jsem si určila termín, do kterého musí kniha získat finální tvar. V dubnu 2015 jsem knihu přihlásila a v květnu jsem zjistila, že jsem vyhrála. Hned nato mě začala zastupovat australská literární agentura Curtise Browna, v září 2015 si román koupilo v aukci nakladatelství Pan Macmillan a uzavřeli jsme smlouvu i na další dvě knihy. Sucho bylo prodáno také do Velké Británie a USA, překlady se připravují v dalších dvaceti zemích.

Na čem právě pracujete?

Momentálně mám rozpracovaný román, který v Austrálii vyjde v roce 2017, ve Spojených státech a Velké Británii pak o rok později. V knize se objevuje hlavní postava Sucha Aaron Falk a děj se opět odehrává v Austrálii, ale tentokrát v odlišném prostředí. Je to detektivní příběh s atmosférou podobnou Suchu. Kniha sice stojí na postavě agenta Falka, ale zaslouží si být čtena jako samostatná kniha, nikoliv jako druhý díl série.

Co byste doporučila začínajícím autorům?

Pevně věřím, že psaní je dovednost, kterou se lze naučit a rozvíjet. Některým to jde od přírody lépe, ale stejně jako u jiných kreativních činností, například malování nebo tancování, můžete těžit z odborného vedení a rad. Napsat knihu jsem se v minulosti pokoušela už několikrát, ale nikdy jsem se nedostala přes prvních pár kapitol. Sucho se mi povedlo napsat díky zmiňovanému dvanáctitýdennímu online kurzu Curtise Browna. Zjistila jsem, že vnější tlak a zpětná vazba mi pomáhají se zlepšovat, a začala jsem věřit, že se mi podaří knihu dopsat. Každému, kdo bojuje s dokončením vlastního příběhu, bych chtěla poradit, aby zvážil účast v kvalitním kurzu, který by mu pomohl všechno propojit.

JANE HARPEROVÁ Pracuje jako novinářka, v současnosti píše pro Herald Ihned po vyjití se román Sucho zařadil mezi bestsellery The New York Times a Amazonem byl zvolen za nejlepší knihu ledna 2017.

AKTUALITY & Téměř devadesát svazků za dvacet let činnosti má za sebou

BESTSELLERY 1

edice Česká knižnice. Jejím cílem je uchovávat v tom nejlepším možném redakčním zpracování „zlatý fond“ národní literatury. Čili – chce-li nebo musí-li někdo nahlédnout do Komenského, Máchy, Erbena, Čapka, Hrubína, Zahradníčka, Kainara, Koláře atd. má v České knižnici záruku kvality, včetně studií a dobových souvislostí.

& Do českých kin přichází slovenský koprodukční film reži­

sérky Ivany Grófové Piata loď. Scénář vznikl na základě stejno­ jmenné knihy Moniky Kompaníkové, kterou do češtiny přeložila Kateřina Tučková. Film získal na Berlinale jednu z cen a ověn­ čený stříbrným medvědem teď začíná putovat po Evropě. Malá Jarka má mámu, která nechce být mámou. Zoufale hledá lásku a nachází ji náhodou, když za zvláštních okolností vezme dvě batolata do opuštěné zahradní chatky.

& Bylo mu 23 let, když vyměnil Bogotu za Paříž, aby se mohl

stát spisovatelem. V rodném městě, sužovaném kolumbijskou drogovou válkou s bombovými útoky a atentáty, by se toho nemusel dožít. Nyní, už jako mezinárodní hvězda jihoamerické literatury, přijíždí Juan Gabriel Vásquez (1973) do Prahy, aby mluvil o čerstvém překladu románu Reputace i o svém vztahu k Márquezovi. Večer s Vásquezem proběhne 10. dubna v praž­ ském Institutu Cervantes.

& V Japonsku vyšel před pár týdny nový Murakami. Japonští

čtenáři obléhali knihkupectví a odnášeli si domů nejnovější román Kišidančo Goroši, který má až děsivý rozsah 2000 stran, rozdělený do dvou knih. Román vypráví o šestatřicetiletém malíři, kterého opustí žena. Muž se přestěhuje do hor a bydlí v chatrči na západ od Tokia. Nic víc nebylo před vydáním známo, protože Murakami si nepřeje, aby se o knize předem cokoliv dal­ šího psalo. Sám se jako tradičně ke svým knihám nevyjadřuje.

Horké info

HALÓ, TADY KRÁLÍK!

Lovec králíků Lars Kepler 2 KDO ŘÍKÁ, ŽE NENÍ MARŤAN, TAK KECÁ

Najděte si svého marťana Marek Herman 3 NEAPOLSKÝ ANONYM VZPOMÍNÁ

Geniální přítelkyně Elena Ferrante 4 ŽIVOT ZAKLADATELE BARRANDOVA

Miloš Havel Krystyna Wanatowiczová 5

INTIMITA KOŘENŮ A VĚTVÍ

Tajný život stromů Peter Wohlleben

Kompletní program 23. ročníku pražského knižního veletrhu ještě není k dispozici, ale nějaké info pro vás přece jen máme. Týká se mezinárodní účasti. Ne, nedorazí ani Murakami, ani Dylan, ale setkání to budu jistě i tak intenzivní. Nový ředitel veletrhu Svět knihy Radovan Auer neměl na dohadování mezinárodní sestavy mnoho času, Nastoupil v říjnu 2016 a literární hvězdy mívají kalendáře minimálně rok plné. Přesto byl na spadnutí John Banville (těšil se, ale nepřijede kvůli nemocné manželce) a osloven byl také John Greene (ten osobně poděkoval za pozvání, ale je uprostřed práce na další knize, takže možná na některém z dalších ročníků). Potvrzena jsou tak zatím mimo jiné tato jména: katalánská hvězda krimi Marc Pastor, autorka autobiografického bestselleru Bílá Masajka spisovatelka Corinne Hofmannová, belgický filozof, antropolog, psychoanalytik a spisovatel Patrick Declerck a z Dublinu, který je stejně jako Praha Kreativním městem literatury UNESCO, dorazí John Boyne - autor světového bestselleru Chlapec v pruhovaném pyžamu. Právě mu v těchto dnech vyšla i další přeložená kniha - Chlapec na vrcholu hory.