aby byl do Konga na pár měsíců nasazen. Získal by tak nárok na nějakou pravidelnou gáži od státu, která bude předpokládám ve Francii velice tučná. Zkrátka satan.
Eddie Satan, který přišel z nebe, i v Kongu už ho zimou zebe. Jeď zpátky domů, Frantíku, a poruč si tam „fuagra“ — husí paštiku.
Po válečné poradě za zavřenými dveřmi se tři Středoevropané a jedna Vietnamka (Arthurova milá Ha Thanh dorazila do Konga, aby strávila idylickou dovolenou ve střední Africe) usnesli, že v národním parku OdzalaKokoua vypršela jejich doba konání. Posledním hřebíčkem byla výbušná výměna názorů Arthura se špionem, v Belgii známým také jako Mathias. Někdy si říkám, jaká síla pohání ty ambiciózní muže (ale kolikrát to bývají i ženy), kteří mají potřebu odcestovat přes půl světa a dokazovat si tam své ego. Ano, zřejmě jsme to dělali i my, když jsme si jeli hrát do pralesa s fotopastmi. Ale my věřili svému poslání. Chtěli jsme pomáhat, nic víc.
To samé bych ale asi nedokázal říct o Mathiasovi, který ze všeho nejradši obviňoval lidi kolem sebe, že všechno dělají špatně, aniž ukázal svou vizi a začal pro realizaci svého nápadu aspoň něco dělat. Ale proč by vlastně měl, vždyť za měsíc odjede domů, shrábne peníze, bude se ládovat hranolky, waflemi a zapíjet to tím jejich průměrným pivem. Až mu začnou slávky z moře lézt krkem, tak zase odcestuje na pár týdnů do jiné části světa fotit ptáčky a dělat rozbroje v národních parcích. Nic proti. Zní to jako pestrý život, ale ať takový člověk prosím pěkně nesnižuje výkony a výsledky dlouhodobých aktivit, kterých SaveElephants v těchto končinách za poslední roky dřiny dosahovalo.
Po poslední roztržce, kdy se začal navážet do Arthura ohledně toho, zda si projekt psích hlídek zaslouží v Imbalanga samostatný pokoj na uskladnění materiálu, to celé radikálně zhodnotil Václav.
„Na to, že Belgičani jsou až pátí v Evropě ve statistice průměrně nejdelších pyjů, si tenhle vlámský floutek celkem vyskakuje, co?!“
Jenže Belgičan měl za sebou vojáčka Eddieho, který s ním souhlasil ve všem. Takové spory nebyly nic pro nás.
A tak jsme se usnesli, že celý náš projekt fotopastí přemístíme a věnujeme lidem, kteří o něj jeví opravdový zájem. Už pár týdnů jsme totiž byli v kontaktu s organizací Světového fondu na ochranu přírody (WWF ), jejíž lidé působili na severozápadě země