bavilo je tvořit a chtěly se zdokonalit v různých uměleckých řemeslech, a malíři a sochaři, kteří přijížděli v létě na ostrov a zůstávali tam několik týdnů.“
„To bylo určitě hodně… zajímavé.“
Ida zvedla koutky úst. Vzrušilo ho to. Od chvíle, kdy vyšla z domu na terasu, ji chtěl obejmout, odvést do ložnice a milovat se s ní.
Stálo ho hodně sebeovládání, aby to neudělal.
„ Bylo to zajímavé,“ řekla a zase se pousmála. „Kate byla povoláním učitelka. Učila mě podle školních osnov, ale o hodně víc jsem se toho naučila mimo domácí výuku.“
„Od těch výtvarníků?“
Nemluvila o tom, že se zajímá o výtvarné umění. To by si určitě pamatoval.
Naklonil se nad stůl a čekal na odpověď.
„Jsem docela šikovná keramička.“ Zvedala jeden prst za druhým. „Umím tkát, umím příst a dokonce jsem dělala linorytové obrázky – prý byly moc hezké,“ říkala to ironicky a trochu rozpačitě.
„A dokonce jsem vyráběla šperky. Prý jsem na to měla talent.“
„A ty bys něco takového chtěla dělat – vyrábět šperky?“
„Ne. Ty ženy, které je vyráběly, byly skutečné umělkyně. Já jsem jen od nich něco pochytila. Měla jsem čas a příležitost, a tak jsem se od nich něco málo naučila.“
„A co jiného jsi na tom ostrově dělala?“ ptal se tónem, jako by ji litoval, že byla vytržená z domova a uvízla na takovém bizarním místě.
„Nebylo to tak zlé. Od Traudl, ilustrátorky, jsem se naučila německy. Vyprávěla mi o dracích a čarodějnicích a sugestivně líčila místa, kde přebývali. Peggy byla účetní a ta mě naučila základům účetnictví a něco o bankovnictví. Beatrice mě učila tančit.“ Ida
se odmlčela, sklonila se a sáhla si na kotník. „Zara mě naučila sebeobraně.“ Přestala se usmívat a Cesare byl v pokušení se zeptat, jestli byla někdy nucená nějakou obrannou techniku použít. Sevřel se mu žaludek.
„To bylo ucelené a všestranné vzdělávání. Mnohem rozmanitější než moje.“ Odmlčel se. „Jak do tvého života zapadá děda?“
„I když mě Kate učila a vychovávala, soudem stanovený poručník byl on. Když mi bylo dvanáct, rozhodl, že budu pravidelně trávit nějakou dobu v Londýně. Bylo mu jedno, že byl pro mě cizí člověk a že Kate proti tomu měla výhrady. Hrozil, že pokud se nepodřídím, odvede mě od ní nastálo.“
Cesare v duchu zaklel. Chlap, který hrozí, že odvede osiřelé dítě od lidí, u nichž našlo zázemí a útočiště, byl zrůda. Odpovídalo to Calogerově povaze.
„Nechtěla jsi vidět Londýn a seznámit se s příbuzným – s dědečkem?“
Podívala se mu do očí. „Vím, že chceš nějaké kompromitující informace, ale měl bys vědět, že v tom ti nepomůžu. Žádné jiné informace pro tebe nemám. Jestli jsi doufal, že odhalím něco podstatného z jeho života, budeš zklamaný.“
Cesare mlčel, protože se cítil provinile.
„V tom máš pravdu. Byl to jeden z důvodů, proč jsem chtěl, abys tady zůstala. Pomohla by každá informace, která by byla natolik závažná, že bych ji mohl proti němu použít. Ale…“ Opřel se lokty o stůl, aby jí byl blíž. „Opravdu o tobě chci vědět víc. Nesnažím se získat informace o tvém dědovi.“
„Právě jsi to ale nepopřel.“
Váhavě kývl. „To je pravda. Ale moje úmysly nebyly ryze nečestné.“ Potřásl hlavou. „Nejhorší je, že nevím, jak tě mám přesvědčit, že mi můžeš věřit.“
K jeho údivu se Ida zasmála. „A ty, Cesare, můžeš věřit mně, že ten pocit dobře znám.“
Dívali se na sebe. Atmosféra kolem nich se změnila.
Dědeček ho učil, aby plánoval, myslel strategicky a dobře si všechno, co bude dělat, rozmyslel. Teď hrozilo, že pudy budou mít navrch.
Bylo to nebezpečné. Bylo to nečekané. Bylo to tak silné, že to nemohl ignorovat.
„Jsem přesvědčený, že nic není jen černé a bílé, ale přesto jsem jednal tak, jako by to tak bylo,“ řekl a nespouštěl z ní pohled. „Ať už mi řekneš cokoliv, vyslechnu tě. Nebudu tě odsuzovat nebo kritizovat.“
Cesare byl hrdý na to, že nikdy nedělal předčasné závěry. Vždycky zvážil všechna pro a proti a vyslechl všechny strany. Do očí bijící výjimka byl jeho názor na Idin charakter. Měl jsem důkazy, že byla zapletená do Calogerových intrik, než jsem ji odsoudil?
Nechtěl ji znovu zastrašovat, jak to už jednou udělal. Udělal to, protože zuřil, že byl přinucený uzavřít s ní manželství.
„Je to na tobě, Ido. Pokud o tom nechceš mluvit, budu to respektovat.“