stahovaly, což bylo ještě před tím, co si holení kopl balón přes hlavu do své branky lucie položila na talíř gramofonu desku let love in a stiskla tlačítko play, přenoska se sama zvedla a jehla se zaryla do naváděcí drážky gramodesky
lucie přemýšlí: moje matka mi říkala, abych si nedala nic líbit, já jsem se nikdy nebránila, tloukli mě do hlavy kopačákem v síťce a jirku zase nacpali před školní jídelnou ve vyšehradské ulici hlavou napřed do popelnice, vzpomínala, ale nahlas neřekla nic, stalo se to před tolika lety
martin levou rukou žmoulal ucha igelitky
díval se z okna a z lidí, kteří šli po schodech od sokolovny na vyšehrad, viděl jenom nohy, nejdřív stehna, pak lýtka a nakonec kotníky a boty, které pak zmizely za dřevěným rámem okna
ty jsi byla jediná, kterou miloval, ale přesto jsi s ním nikdy nesouložila, řekl, a on umřel jako panic napil se vodky a pokračoval: bylas jediná, kterou miloval, ale pod vlak skočil jako panic, bylo mu jen přes třicet let… počkej, já ti teď asi nerozumím, řekla lucie předtím, než ji srazil z křesla na zem a dal jí nůž ke krku, řekl, ale rozumíš, jako panic, potom jí stáhnul tepláky a cítil, jak vší silou cpe svůj ztopořený úd do její sevřené a suché vagíny
prosím, nech mě si ji aspoň naslinit, řekne, a jakmile to udělá, on do ní pronikne, a jak sebou škubne, tak ji řízne nožem do krku
krev na čepeli nože se mísí s jeho potem a martin ejakuluje
scházel jsem po železných schodech do podskalí na lavicích u stolů podskalské celnice bylo plno ráno, když jsem se probudil, vzpomněl jsem si na sen, ve kterém jsme spolu šli do hospody a já jsem byl bosý a tys mi dala pusu a řekla, že nemusím mít strach, usmála se a otevřela dveře do domu s krémově žlutou fasádou, vešla jsi a já jsem se probudil, ležel v posteli a přál si usnout a dozdát si sen nepodařilo se ostrov stínů a vytrženost z časové posloupnosti bytí,
přerývané steny a stýskání si protkané nostalgií a touhou zakusit počitek namísto prožitku sešel jsem ze schodů a šel do hospody u kalendů schválně, jaký mají pivo?
rozhlédl jsem se po výtoni pod železničním mostem projela sedmnáctka zcela jasně jsem tu scénu najednou uviděl: policajti auty zatarasili odbočku z nábřeží do svobodovy, po tramvajových kolejích od albertova přijela sanitka, zadní vagóny vlaku stály na železničním mostě a ajznboňáci vyváděli cestující a převáděli