si hovado, jakým je můj otec, ale naopak někoho hodného, kdo ji ochrání před veškerým zlem světa, když já toho nejsem schopen. Tenhle chlap je přesně takový. „Tak jo,“ souhlasil jsem a odložil led. Čelist jsem už vůbec necítil, jak byla promrzlá. „Zavolám jí, že pro ni jedeme.“ Přikývl a zvedl se, já s ním zároveň. „Naložíme tvoje věci do auta, sjedeme pro mámu a pak tě odvezu k Danovi.“ Usmál jsem se. Potěšila mě i taková drobnost, že si pamatuje jeho jméno. „Jestli je takový, jakého ho popisuješ, možná bude mít také starost, kde jsi tak dlouho. Nechceš mu dát vědět?“ Upřímně? Tohle mě ani nenapadlo. Když se o tom ale zmínil, pomyslel jsem si, že se vlastně jedná o dobrý nápad. Měl by vědět, že na něj možná budu zvonit až uprostřed noci. Vytáhl jsem telefon, Danovi konečně – od prvního dne, kdy jsem ho poznal – poslal tu zatracenou žádost o přátelství, a než bych tupě čekal na reakci, vytočil jsem mámino číslo. Hovor přijala okamžitě, jako by čekala s mobilem v ruce, jestli se ozvu. „Sbal si věci,“ vyzval jsem ji bez velkého úvodu.
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.