VYÚČTOVÁNÍ.
Třetí
kategorie
má
název:
UHRAZENÍ
NEDOPLATKU. A čtvrtá: OSTATNÍ. Jak zjišťuji, fronta u automatu je proto, že jacísi dva starší lidé (muži) se nedovedou rozhodnout, kterou ze zmíněných čtyř kategorií zvolit. Ostatní, za nimi čekající lidé, je se slovy: „Dovolíte, já si jen zmáčknu číslo…,“ neskrývaně předbíhají, takže nakonec ti dva postarší pánové stojí přímo přede mnou. „A co potřebujete?“ zeptám se, protože je mi jasné, že pokud chci já své pořadové číslo, musím je buď také předběhnout, což mi svědomí nedovolí, nebo jim pomoci. „Já chci přehlásit elektroměr. Na dceru,“ odpoví mi bezelstně, a možná dokonce i hrdě, jeden z pánů. „No, zmáčkni si tohle!“ radí mu ten druhý a ukazuje na tlačítko: REKLAMACE VYÚČTOVÁNÍ. „Ano?“ diví se ten první. Já se vmísím do jejich rozhovoru tím, že podotknu: „No, jestli ale pán chce elektroměr přepsat, tak je to vlastně nová SMLOUVA, tedy by bylo dobré podívat se, jestli tam někde není něco o NOVÉ SMLOUVĚ,“ usmívám se. Chovám se v rámci přísloví: „Chytrému napověz…“ „A jo!“ vítězoslavně se praští do čela ten první a zmáčkne tlačítko: OSTATNÍ. Má své pořadové číslo. Odchází. Jsem druhý na řadě. Přede mnou jen ten zbývající muž z té původní dvojice. „Prosím!“ kynu mu, aby si sám odebral lístek. „Ne, ne. Jen račte, mladý pane,“ říká on a dodává, že on nic nechce. Že šel jen náhodou kolem, pána, co si vzal číslo, ani nezná. 98