dotáhnout tuto záležitost do konce. Protože zrod takové knihy, jakým byl můj rukopis, se totiž stále podobal úsilí o další knihu. Ale já jsem tento rukopis nepovažoval za knihu. Pro mě to vůbec nebyla kniha, bylo to mnohem víc. Byl to záchranný kruh, který mě zázračným způsobem držel nad vodou… na hladině mé víry. Na hladině života. […] Nejenže jsem tehdy psal, já jsem žil! […] A když jsem žil dál a žil jsem znovu, nechal jsem tu hrůzu za sebou. Protože v té době to vlastně nebyla taková hrůza, protože v té době byla smrt směšná a ubohá. A já jsem ji i teď chtěl vykreslit jako ubohou. Chtěl jsem se jí vysmát, zesměšnit ji, zahnat ji dřív, než mě dostane a vysměje se mi ona.42 Citát pojmenovává důležitou funkci posttraumatického vyprávění: vyprávění se stává metaforou boje o přežití. Je to v neposlední řadě i název románu Tyhrolovy (tedy Lovci tygrů), co odkazuje k tomuto základnímu boji o přežití a hovoří o vůli porazit něco silnějšího. Jde zde o přežití člověka, který jakožto pozorovatel a oběť musel prožít traumatizující události na individuální i kolektivní rovině identity. Bahrjanyj román napsal v ohrožení života, když se kvůli své ilegální činnosti skrýval před německou okupační správou v podhůří Karpat.
ŽIVOTOPISNÁ SKICA IVANA BAHRJANÉHO Bahrjaného životní zkušenosti se propisují do jeho díla na mnoha místech. Ivan Bahrjanyj (vlastně Ivan Lozoviaha, 2. října 1906, okres Ochtyrka — 25. srpna 1963, St. Blasien 42
Ivan Bahrjanyj: „Narodzennja knyhy“, in Ukrajinski visti, 01., 02.,03.01.1956; online: http://www.ukrlib.com.ua/books/printit.php?tid=3062 (přístup 28. 10. 2023).
98