prodlužují a tmavnou. Kdyby se pozorně za poslouchala, v dálce by uslyšela, jak se hřbi tovní přízraky připravují na další noc, kdy se budou plížit po okolí. Bela zvedne hlavu a zadívá se na Evženovy špičaté uši. „Takhle autobusem nepojedeš, že ne?“ „Hele,“ řekne Evžen a uši mu zplihnou. „Skřeti mají taky city.“ „Víš, jak to myslím,“ opáčí Bela. „Všimnou si tě!“ V dálce zpozorují autobus, jak přijíždí zpoza kopce. Jeho přední světla osvítí městskou ce duli nahoře na kopci, teď už vybledlou vlivem počasí a stáří:
VÍTEJTE V PODIVÍNĚ V PENSYLVÁNII!
Velmi příjemNé a rozhodNě Ne strašidelNé místo k životu.
98
„Neboj se, Škodíková. Tohle není moje první jízda.“ Evžen vytáhne z kapsy uniformy oby čejnou černou pletenou čepici, nasadí si ji na hlavu, čímž si zakryje uši a načepýřené oran žové vlasy, a roztáhne doširoka ruce: „Vidíš? Je ze mě člověk.“ „Jasně,“ zamumlá si Bela pro sebe. „Spousta lidí má světle zelenou kůži.“ Autobus před nimi zabrzdí a dveře se se zaskřípěním otevřou. Vystoupí kdosi v klo bouku s širokou krempou a v pršiplášti. Bela s Evženem projdou kolem, nastoupí do auto busu a Bela podrážděně zaznamená, že je tu plno. Všechna místa jsou obsazená, takže s Evženem musejí stát v uličce a přidržovat se tyče, aby udrželi rovnováhu. Jakmile se autobus rozjede, Bela se po dívá z okna a všimne si, že osoba v klobouku a plášti odbočila na hřbitov. Sleduje, jak se nemotorně pohybuje kolem náhrobků a přes přerostlý plevel. Klopýtne a klobouk jí spadne 99
z hlavy. Ukáže se, že to vůbec není člověk, ale kostlivec. Autobus se při jízdě v zatáčce ostře na kloní, takže Bela sevře tyč pevněji, aby nepře padla. „Můžu se ještě jednou podívat na adresu?“ zeptá se Evžen. Bela vytáhne z kapsy zmač kaný kus papíru a podá mu ho. Evžen papírek rozloží a urovná. „Tohle je vzkaz od tvých tátů.“ Zakření se. „Oni ti říkají ,Belásku‘?“ Bela mu lístek vytrhne z rukou a podá mu správný kousek papíru. „Dobře,“ řekne Evžen, zatímco ho zkoumá. „Krám je pět zastávek odtud… a starostův dům pak ještě o dvě dál.“ Podívá se na Belu. „Vsadím se, že se tam pořád můžeme dostat dřív než Kornélius.“ „Pšt,“ špitne Bela a chvatně se rozhlédne kolem. „Chceš snad říct o našem tajemství ce lému městu?“ 100
Ukázka elektronické knihy