98
Barokní úvody do studia (institutiones medicae)
LÉKAŘSKÉ POVOLÁNÍ A PROFESNÍ ETIKA V poslední podkapitole se budeme věnovat deontologii (profesní etice), pro tože i to je filozofické téma, které se v barokních učebnicích a jiných pra menech objevuje. Vycházet budeme především z Zeidlerových Lékařských institucí, Linsingovy Lékařské zkoušky i některých pravidel zakotvených ve statutech pražské lékařské fakulty. Jedná se o problematiku, jež dosud zcela unikala pozornosti českých historiků medicíny, i když lékařská etika novější doby předmětem bádání již byla.318 Také v mezinárodním kontextu se lékař ská etika barokní doby dosud nestala příliš studovaným tématem.319 Situaci komplikuje i skutečnost, že současný laický diskurs k lékařské etice se často soustředí na Hippokratovu přísahu, která však nabyla své ho symbolického významu až v posledních dvou staletích.320 V době svého vzniku byla pouze jedním z několika deontologických textů a později upadla v zapomnění. Znovu se vynořila v 16. století, ale pro sledované období nebyla významná a téměř žádný z našich pramenů se o ní nezmiňuje. Také v baroku, stejně jako v jiných periodách, bylo povolání lékaře předmětem etických úvah. Někteří lékaři viděli svou profesi jako práci silně prosycenou étosem – morální imperativ se stal součástí jejich sebedefinice, jak vidíme například v textech významného holandského lékaře a vědce Jana Baptisty van Helmont (1580–1644).321 V propedeutických textech je deontolo 318 Obecný přehled o problematice poskytují např. Wolfram Kaiser – Arina Völker (ed.): Ethik in der Geschichte von Medizin und Naturwissenschaften, Halle – Wittenberg 1985; Klaus Bergdolt: Das Gewissen der Medizin: Ärztliche Moral von der Antike bis heute, München 2004; Robert B. Baker – Laurence B. McCullough: The Cambridge world history of medical ethics, Cambridge 2009. Ve střední Evropě lze v první řadě upozornit na práce zabývající se medicínou v době totalitních režimů, především od Michala Šimůnka a dalších, nejnověji René Milfait – Milan Novák – Mi chal Šimůnek: Hitler namísto Hippokrata: nacistická etika a morálka, humanitární hodnoty a válečné zdravotnictví ve světle poměrů na okupovaném území českých zemí, 1939–1945, Praha 2022; Uwe Hoßfeld – Michal Šimůnek: Die Kooperation der Friedrich-Schiller-Universität Jena und Deutschen Karls-Universität Prag im Bereich der „Rassenlehre“ 1933–1945, Erfurt 2008; Michal Šimůnek – Diet mar Schulze (ed.): Die nationalsozialistische „Euthanasie“ im Reichsgau Sudetenland und Protektorat Böhmen und Mähren 1939–1945 = Nacistická „eutanázie“ v říšské župě Sudety a protektorátu Čechy a Morava 1939–1945, Praha 2008; Boris Böhm – Michal V. Šimůnek: Verlegt – Verstorben – Verschwiegen: tschechische und deutsche Psychiatriepatienten in Böhmen als vergessene Opfer der NS-„Euthanasie“ = Odtransportovaní – zemřelí – zapomenutí: čeští a němečtí duševně nemocní v Čechách jako zapomenuté oběti nacistické „eutanázie“, Červený Kostelec 2016. 319 Známa je nám pouze monografie o dánském lékaři a protestantském biskupovi Nielsi Stenseno vi. Frank Sobiech: Radius in manu Dei: Ethos und Bioethik in Werk und Rezeption des Anatomen Niels Stensen (1638–1686), Münster 2013. 320 Vivian Nutton: Beyond the Hippocratic Oath, in: Doctors and Ethics: The Earlier Historical Setting of Professional Ethics (= Clio Medica 24, Wellcome institute Series in the History of Medicine), ed. Andrew Wear – Johanna Geyer-Kordesch – Roger French, Amsterdam – Atlanta 1993, s. 10–37; no věji Julius Rocca: Inventing an Ethical Tradition: A Brief History of the Hippocratic Oath, Legal Ethics 11, č. 1 (2008), s. 23–40, kde i další relevantní literatura. 321 K tomu nejnověji viz Karel Černý: Discourse of Innovation: 17th-Century Dutch Physicians Jan Baptist van Helmont and Cornelius Bontekoe on their Struggle with the Medical Establishment (v tisku).