11 Zbývá patnáct dní 15.00
Neděle je tady nejnudnější den, pomyslela si Alice. Ráno šlo služebnictvo do kostela a jako školáci se v úhledném dvojstupu trousilo ke kostelu svatého Jiří. Madam je nedoprovázela. Modlila se ve své soukromé kapli, ve věžovitém arkýři zavěšeném nad zahradou, nebo chodila do kostela Neposkvrněného početí na Mount Street. Alice požádala pana Shepherda, zda by mohla dělat totéž. „Určitě ne,“ odpověděl, jako by se chystala k papeženeckému spiknutí. Růženec měla schovaný v kapse. Po obědě mívalo služebnictvo volno. Alice zůstala, aby došila madam šaty. V domě zavládlo ticho. Někdy byla madam jedinou osobou, která zde zůstala, kromě sloužícího, na kterého připadla služba. Alice si všimla, že osobní komornou si nedržela, využívala ostatní služebné, které jí pomáhaly s oblékáním. Jako by se raději držela stranou, bez větší pozornosti služebnictva. Když ji nějaká dívka omrzela, jednoduše si vybrala jinou. Momentálně se jí věnovala Iris, která měla zkušenosti z hotelu a Alice nesmírně imponovala. Měla namodralé rty a kadeře upravené horkou žehličkou tak, že vypadaly jako pružiny v matraci. Alice podle pokynů zůstávala často v šatně, oči upřené ke škvíře ve dveřích. Jsi náš kanárek, 97