98
ChlapeC z bloku 66
buchenwald Vlak zastavil. znovu výkřiky: „Schnell! Schnell!“ Další esesáci. Další zuřiví štěkající psi s vyceněnými zuby. Další ostnaté dráty. buchenwald. Tento tábor založili nacisté v roce 1937 v samém srdci lesnaté krajiny ve středním Německu, v blízkosti starobylého města Výmar, který je kolébkou německé kultury. koncentrační tábor se nacházel asi deset minut cesty od výmarského národního divadla. původně měl tábor sloužit jako vězení pro odpůrce nacistického režimu a pro komunisty, kteří byli označeni za úhlavní nepřátele. prvními buchenwaldskými vězni byli členové německé komunistické strany, kteří v táboře založili rozsáhlou odbojovou buňku. po nich následovala řada dalších politických vězňů, kteří byli také považováni za hrozbu nacistickému režimu. branami buchenwaldu prošli za války lidé z desítek zemí, včetně několika současných či budoucích evropských státníků. Jedním z vězňů byl konrad adenauer, protinacistický starosta kolína, který se po skončení války stal prvním kancléřem západního Německa. Vězeň léon blum byl před válkou francouzským premiérem. Mezi buchenwaldskými vězni byl také pražský primátor petr zenkl. později začali do buchenwaldu přicházet vězni židovští, hlavně z polska, a někteří z nich se přidali k ilegálnímu odboji, který dal v roce 1943 vzniknout takzvanému Mezinárodnímu táborovému výboru. právě odbojové aktivity byly spojovacím článkem mezi židovskými vězni a vězni politickými. Židovským vězňům byla vyhrazená zvláštní část tábora obklopená bažinami, které se říkalo Malý tábor a vládly tam mnohem drsnější podmínky, než měli političtí vězni, z nichž část vykonávala dozor nad židovskými
lIMoR ReGeV
99
baráky. právě přítomnost kápů, dozorců z řad vězňů, se po válce stala terčem kritiky, neboť to znamenalo určitou míru kolaborace obětí holokaustu s německým nacistickým režimem. V mnoha táborech byli tito dozorci obzvlášť krutí a zneužívali svého postavení k tomu, aby týrali ostatní vězně, ztěžovali jim život a zhoršovali už tak neúnosné podmínky života v lágru. V buchenwaldu to ale bylo naopak a tito privilegovaní vězni využili svého postavení k záchraně lidských životů. V lednu 1945, po evakuaci lágrů v osvětimi, dorazilo do buchenwaldu několik stovek dětí a dospívajících ve věku od šesti do šestnácti let. Mezi nimi jsem byl i já. Vystoupili jsme z vlaku. bylo pravé poledne. z dobytčáku vyklopýtali ven jen ti, co se dokázali udržet na nohou. kdo už neměl sílu, zůstal bezvládně sedět v otevřeném vagónu mezi hromadami mrtvých. z asi stovky lidí, kteří do vagónu nastoupili, vystoupila jen malá hrstka. Neměli jsme ponětí, kde jsme. kolem jsme viděli vězně v podobných mundúrech, jako jsme měli my, a ozbrojené esesáky. Naše hlavní obava při každém přesunu na nové místo byla, že nás pošlou do plynu, jako jsme to znali z osvětimi. pokračovali jsme pěšky směrem k táboru, kolem něhož se tyčil vysoký plot z ostnatého drátu. Na vstupní bráně se vyjímal nadpis v němčině: Jedem das seine. „každému, co jeho jest.“ Tato slova cynicky a děsuplně vystihovala to, co se dělo za branami nejen buchenwaldu, ale všech koncentračních táborů. V předchozím životě, než jsme byli vyhnání ze svých domovů, vychovávali nás rodiče k solidaritě, péči o druhé a obětavé pomoci bližním. Náš svět vycházel z představy mezilidské vzájemnosti, soudržnosti a síly společenství. Vyrostli jsme na hodnotách Tóry a na přesvědčení, že všichni izraelité jsou bratři, kteří táhnou za jeden provaz.
100
ChlapeC z bloku 66
Vstupní brána do tábora Buchenwald
Tuto bitvu mnozí prohráli. lásku k bližnímu a vzájemnou pomoc, k nimž jsme byli vedeni, odhodilo mnoho vězňů jako nepotřebný balast. platila tu jiná pravidla. holokaust nás naučil, že platí, co hlásalo heslo na bráně buchenwaldu: každému, co jeho jest. V té větě se odrážel nový pohled na svět, který jsme byli nuceni si osvojit a který mimo jiné znamenal určitou lhostejnost k útrapám druhých a soustředění se výhradně na vlastní přežití. každý kus chleba, každá lžíce polévky znamenaly lepší vyhlídky na přežití. Mnozí z nás, kteří dřív věřili v přátelství a vzájemnou podporu, se nyní bezostyšně a bez sebemenších výčitek svědomí navzájem okrádali. Svůj příděl chleba jsem jedl po kouskách a zbytek jsem schovával pod matrací, když jsem šel spát. Šani dodnes se slzami v očích vzpomíná, jak mu jednou ukradli celý příděl chleba. ztráta lidství se projevuje mimo jiné právě ve ztrátě hodnot. Němcům se podařilo přimět mnohé z nás, aby se chovali jako zvířata bojující o holý život, a ne jako lidské bytosti. přesto se i v tomto světě zborcených hodnot objevovaly velmi často i příklady obětavé pomoci, péče a altruistického jednání. Vešli jsme do tábora. esesáci nás poháněli postrky a ranami holí. zastavili jsme se na apelplacu, který byl ve středu každého
Ukázka elektronické knihy