Ann Lethbridgeová
polekaně a přidala do kroku. „Zdá se, že se blíží pořádná bouřka. Musíme si pospíšit.“ Nemohl s ní nesouhlasit. Schovávat se pod stromy byla v situaci, kdy jim nad hlavou svítily blesky, ta nejméně rozumná věc. Větve stromů podél cesty se začaly v silném větru ohýbat, nebe se rozestoupilo a to, co se před chvílí dalo nazvat mírným deštěm, se rázem změnilo v liják. Longhurst sundal svůj kabát a přehodil ho Petře přes hlavu. „Tudy,“ vykřikl a ukázal na nedalekou odbočku z cesty. „Ale cesta do vesnice je támhle,“ namítla. „Jenže tady najdeme ukrýt dřív.“ Přikývla a dovolila mu, aby ji vzal za ruku. Společně spěchali do bezpečí, jenže dlouhé sukně se jí motaly kolem kotníků a zdržovaly ji od rychlejší chůze. Kdyby nebyla tak nezávislá, neváhal by ji zvednout do náručí a běžet, jenže v jejím případě se neodvážil. Stačilo na to jen pomyslet a už cítil, jak se mu začíná vařit krev v žilách. Přestože mu studená voda promočila košili až na kůži. Další záblesk. K čertu s tím počasím. Oba byli už úplně mokří. Popadl ji a rozběhl se. Nepochyboval, že si od ní později vyslechne své, ale rozhodně to bylo lepší, než aby se nachladla kvůli tomu, že zůstala na dešti déle, než bylo nutné. Cítil, jak ztuhla, ale po několika málo vteřinách se uvolnila, a dokonce se ho chytila kolem krku. To mu celý úkol značně usnadnilo. Za malou chvíli už měli les za zády a před nimi se objevilo jezero. Ethan očima pátral po malém obydlí, na něž náhodou narazil během včerejší procházky. Připomínalo trochu jeskyni, protože bylo celé postavené z kamení 98