Dani Collinsová
ale neznepokojovalo. Těšilo ji, jak si k ní Hunter buduje vztah. Nosil ji v šátku, když si vyrazili na krátkou procházku, nevadilo mu ji přebalovat, a když měl pocit, že má hlad, odnesl ji Amelii. Jindy to byly méně příjemné překážky. Byli někde venku, kde by je mohl někdo poslouchat. Ale i v domě byli Kyra a její muž vždycky někde poblíž. Když konečně měla chviličku, aby se ho zeptala na něco osobního, Hunter vždycky odvedl pozornost jinam. Neměl problém jí říct fakta – jeho matka zemřela na otravu krve, když mu bylo devět – ale odmítl mluvit o tom, jak se cítí. „To muselo být hrozné. Je mi to vážně moc líto.“ Amelii pro něj bolelo srdce. „Vienna si ji sotva pamatuje. Proto naše rodinná nadace přispívá na léčbu sepse. Charitativní ples je příští měsíc. Řeknu asistentce, aby ti poslala podrobnosti.“ Odešel si pro telefon, aby to mohl zařídit. Každou chvíli pracoval, v nejpodivnějších okamžicích telefonoval a mizel kvůli online schůzkám, což mezi nimi vytvářelo další zeď. Amelia si nemohla pomoct a říkala si, jestli by se stejně choval i k Eden, kdyby teď byl na líbánkách s ní někde na moři u řeckých ostrovů. Vzápětí jí to ale přišlo dětinské, je to přece ona, koho si vzal. Stále ještě nevěděla, co si má myslet o tom jeho celibátu mezi loňským červencem a jejich svatební nocí. Pravděpodobně to nebylo důležité. Možná Eden nechtěla mít nic důvěrného s člověkem, který ji nemiluje. Amelia přemítala, jestli s ní není něco špatně, protože i když spolu měli sex každou chvíli, těžko by to nazvala milováním. Oba si užili tělesné rozkoše, to ano, ale působilo to na ni spíš jako bitva, v níž pokaždé prohraje. Někdy si ukradli rychlou chvilku, když si Peyton zdřímla, někdy to bylo líné, dlouhé noční užívání si jeden druhého a někdy se Hunter silou 98
Poprask u oltáře
vůle držel zpátky tak dlouho, než našel snad všechny způsoby, jak ji uspokojit. Bylo to hezké, ale zároveň měla pocit, jako by pokaždé ztratila malý kousek sama sebe. Nevadilo by jí, kdyby s ním strávila líný den povalováním v posteli a koukáním na televizi, povídali by si jen spolu. Ale chodili každý den ven, a to bylo také krásné. Viděli vodopády a zelená ledovcová jezera. Jedno odpoledne si vyjeli na lodi a jindy ji Hunter vzal večer na večeři. S dezertem před sebou poslouchali nějakého písničkáře. Bylo to poprvé, co opustila Peyton, ale všechno dobře dopadlo. Někdo je ale musel poznat, protože když příští den navštívili galerii, uvědomila si, jak na ně všichni zírají. V Banffu se celebrity vyskytovaly běžně, ale většinou sem přijížděly v zimě, zalyžovat si. Takže teď měli paparazzi málo objektů k focení a rádi se zaměřili na ředitele Wave-Com a tu couru, kterou si vzal. Toho večera se objevili v hlavních zprávách, kde o nich říkali, že tráví líbánky v Banffu. Příští den je začali fotit hned poté, co vystoupili ze svého SUV na začátku místní horské stezky. Okamžitě znovu nastoupili do auta, protože nechtěli, aby je někdo dvě hodiny pronásledoval. „To je v pořádku,“ řekla Amelia, když Hunter zamířil zpátky. Zklamalo ji to a cítila se trochu ohrožená, ale připadalo jí, že to zas tak hrozné není, aby se musel Hunter takhle mračit. Když se na něj tak dívala, měla pocit, že za ten skandál může ona. „Říkala jsem si, že zkusím zavolat tátovi. Třeba ho chytnu ještě dřív, než vyrazí na ryby.“ Rybařil každý den a moc se mu to líbilo. „Doufejme, že nebudou před branami, než tam dorazíme,“ poznamenal Hunter zachmuřeně. Najednou jim oběma zapípal telefon. Tady v horách se signál neustále objevoval a mizel, takže to 99
Dani Collinsová
nebylo nic neobvyklého, ale tentokrát jí připadalo, že je to nějak víc hluku než obvykle. Amelia se podívala na displej. Měla na zprávy nastavený filtr, ale chtěla vidět ty, kde by se objevilo Jasperovo jméno. Byl to jen ošklivý titulek pro upoutání pozornosti, psalo se tam, že Hunter „schovává“ svou „zlatokopku“ i s dítětem. Řekla si, že nevadí, že ji vláčejí tiskem, hlavně když se Jasperově případu dostane zase trochu pozornosti. „Co se děje?“ zeptal se Hunter. „Nic. Jen další ošklivý titulek.“ „Takové by se k tobě neměly vůbec dostat.“ „Nemůžu zavírat oči přede všemi,“ řekla, ale Hunter už nařizoval telefonu: „Volej Carinu.“ „Dostal jste moji zprávu?“ zeptala se Carina hned, když to zvedla. „Právě jsem to potvrdila.“ „Potvrdila co?“ vyštěkl Hunter a úkosem se podíval na Amelii. Carina se odmlčela. „Že si Eden vzala Remyho,“ řekla po chvilce trochu zmateným hlasem. „Sylvaina?“ zeptal se zjevně ohromený Hunter. Bylo slyšet, jak Carina polkla. „Ano.“ Hunter byl po zbytek cesty podivně tichý. Amelia nedokázala rozeznat, jestli se cítí zrazený nebo zahanbený, nebo ho to prostě rozzlobilo, nebo všechno dohromady. Jediné, co řekl, když se vrátili domů, bylo: „Tady budeme v centru pozornosti. Pojedeme do Vancouveru, tam se dá bezpečnost zajistit líp.“ Za pár hodin už přistávali ve Vancouveru, který halila nízká oblačnost s mrholením. Jejich auto se přeplazilo přes most do západní části města a po chvilce přijeli k modernímu dvoupatrovému domu, který vlastně nevypadal tak honosně jako ta chata. Byl kompaktní, s kamennými sloupy a dlážděnou příjezdovou cestou a měl hezké vchodové dveře, ale 100 Ukázka elektronické knihy