Dani Collinsová
ale neznepokojovalo. Těšilo ji, jak si k ní Hunter buduje vztah. Nosil ji v šátku, když si vyrazili na krátkou procházku, nevadilo mu ji přebalovat, a když měl pocit, že má hlad, odnesl ji Amelii. Jindy to byly méně příjemné překážky. Byli někde venku, kde by je mohl někdo poslouchat. Ale i v domě byli Kyra a její muž vždycky někde poblíž. Když konečně měla chviličku, aby se ho zeptala na něco osobního, Hunter vždycky odvedl pozornost jinam. Neměl problém jí říct fakta – jeho matka zemřela na otravu krve, když mu bylo devět – ale odmítl mluvit o tom, jak se cítí. „To muselo být hrozné. Je mi to vážně moc líto.“ Amelii pro něj bolelo srdce. „Vienna si ji sotva pamatuje. Proto naše rodinná nadace přispívá na léčbu sepse. Charitativní ples je příští měsíc. Řeknu asistentce, aby ti poslala podrobnosti.“ Odešel si pro telefon, aby to mohl zařídit. Každou chvíli pracoval, v nejpodivnějších okamžicích telefonoval a mizel kvůli online schůzkám, což mezi nimi vytvářelo další zeď. Amelia si nemohla pomoct a říkala si, jestli by se stejně choval i k Eden, kdyby teď byl na líbánkách s ní někde na moři u řeckých ostrovů. Vzápětí jí to ale přišlo dětinské, je to přece ona, koho si vzal. Stále ještě nevěděla, co si má myslet o tom jeho celibátu mezi loňským červencem a jejich svatební nocí. Pravděpodobně to nebylo důležité. Možná Eden nechtěla mít nic důvěrného s člověkem, který ji nemiluje. Amelia přemítala, jestli s ní není něco špatně, protože i když spolu měli sex každou chvíli, těžko by to nazvala milováním. Oba si užili tělesné rozkoše, to ano, ale působilo to na ni spíš jako bitva, v níž pokaždé prohraje. Někdy si ukradli rychlou chvilku, když si Peyton zdřímla, někdy to bylo líné, dlouhé noční užívání si jeden druhého a někdy se Hunter silou 98