Jak se fronta blížila, tak museli vězni přes den hloubit před pevností protitankové příkopy. Spousta německých vojáků musela na frontu, a tak je při této práci hlídali žáci ze školy SS, stejného stáří jako byli Karel s Adamem, ale byli snad ještě horší než dospělí esesáci. Stříleli na vězně jen tak pro zábavu. Jednoho spolubydlícího z jejich cimry zastřelili Adamovi přímo před očima jen proto, že se na chvíli při práci zastavil a narovnal si záda. Karel se pomaličku, nesmírně opatrně napil piva a vychutnával si ten první doušek, kdy ještě bylo cítit více pěny než piva. Každé další pomalé loknutí mělo jinou chuť, když přechlazené pivo postupně teplalo a uvolňovalo svou vůni. Nikdo z mladých, kteří vypijí půllitr téměř na ex, by tuto pomalou degustaci nedovedl pochopit, přemítal v duchu. Ale on by to ostatně ani rychleji nesvedl, hned by ho rozbolelo břicho. Začátek května 1945, to byl totální chaos. V táboře vypukly epidemie tyfu a úplavice. To byla katastrofa, ale uspíšila odchod Němců. Chvílemi byl tábor už bez vojáků, pak se Němci zase vraceli. To podle toho, jak se pohybovala armáda spojenců a ustupující německá vojska. Na cele byl s Karlem a Adamem nějaký kluk z Moravy, vodní skaut. Uprostřed toho chaosu, někdy kolem desátého května, přiběhl, ať všeho nechají, že přijel náklaďák a odveze pár lidí do Litoměřic. Karel s Adamem za ním běželi, ale Adam byl zesláblý a Karel mu pomáhal, takže se ven dostali až později. 98
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.