FENOMÉN A já vím, co vy nevíte! To víš, že jo, prevíte, ani párem volů nestáhneš mě dolů. Jsi růže, která uvadla, matný odraz zrcadla, bouře, která blesky rodí... ...to se Ti teď hodí? Ty hade na mé hrudi, víš, jak Tvé srdce studí? Upletu si ze Tvých vlasů pekelných bran trasu, fenoménem Tvojich lží si najdu v Tobě krásu.
98
ZIMA Cítím už zimu, byla tady, až v morku kostí zalezená, mrazivé noční hvězdopády, jen smutný muž a smutná žena. Náborový list masového vraha, srdce jen ničí, rozdrásá, miluješ tu svini, má drahá? Vždyť láska je prý tak překrásná. Jednou se probudíš z věčného spánku, zakleješ prince do žáby, a prstem napíšeš do červánků: "Zase to nebyl ten pravý!"
99
V KRVI MÉ Byly jsme jako bouřky, které řvaly z města, můj příteli, jsme ze stejného těsta, jako Adam a Lilith, jen do ohně přilít trošičku hněvu... A to bylo řevu... A to bylo křiku, jen z dobrého zvyku spolu jsme zůstali. Kdy jsme se poznali? Teď kus Tebe v krvi mé koluje řečištěm, nechej si trochu slov květnatých na příště, příteli vzácný, v krvi pluješ... Příteli... Ty pochybuješ?
100 Ukázka elektronické knihy