hatství, kde příslušnost ke dvoru nebo dokonce privilegium přístupu k osobě krále – adekvátně k existující mocenské struktuře – zasahují životní příležitosti stojící na škále společenských hodnot mimořádně vysoko, pak je těžké odolat tlaku, aby člověk podřídil své cíle těmto společenským hodnocením a normám a podílel se na konkurenčním boji o takové šance, především když mu k tomu dává možnost sociální pozice jeho rodiny a ocenění vlastních možností. To, co se považuje za cíl, který je hoden dlouhodobého snažení, není nikdy určováno pouze nárůstem zadostiučinění a hodnoty, který člověk vnímá jako postup směrem k cíli, ale také očekáváním potvrzení vlastní hodnoty nebo vzrůstu úcty a hodnoty v očích druhých. U normálního člověka nemůžeme nikdy najít nějaký absolutní nulový bod vztahu mezi obrazem, který si sám udělal o vlastní hodnotě, a o hodnotách, na něž je jeho úsilí zaměřeno, a potvrzením nebo nepotvrzením tohoto obrazu prostřednictvím chování jiných lidí. Tato konstitutivní interdependence hodnotových postojů mnoha individuí v jedné společnosti způsobuje, že je pro jednotlivého člověka těžké, ne-li přímo nemožné, hledat naplnění svých snah a tužeb způsobem, jenž by mu neskýtal žádnou možnost dosáhnout v současnosti či budoucnosti odměny ve formě úcty, uznání, lásky, obdivu, zkrátka potvrzení nebo zvýšení své hodnoty v očích ostatních. Tato hodnotová interdependence jinými slovy snižuje možnost, aby jednotlivec jako člověk vzrůstal, aniž by se takové společenské postoje nestávaly součástí jeho samotného. Existuje jen velmi malá pravděpodobnost, že by jednotlivec dokázal stát zcela stranou, aniž by se v jakékoli podobě podílel na konkurenčním boji o příležitosti, o kterých si myslí nebo cítí, že je také ostatní považují za hodnotné, aniž by hledal naplnění svého snažení způsobem, jenž mu přinese jisté potvrzení jeho hodnoty prostřednictvím chování jiných lidí. Mnohé, i když zdaleka ne všechny životní šance, o něž bojovali lidé dvorské společnosti – často urputně – celý život, už ztratily svůj lesk a význam. Můžeme si klást otázku, jak jen se mohli lidé vzrušovat takovými nicotnostmi, nebo celý svůj život promrhat kvůli takovým nesmyslným cílům? Ačkoli přitažlivost mnoha vysokých hodnot pohasla
Dvorska_spolecnost10.indd 97
—97
20.11.23 8:53
98—
s koncem mocenských struktur, které jim propůjčovaly význam, může být situace lidí v této společnosti a s ní i pochopení interdependencí hodnot, které ukotvovaly v jednotlivci touhu po takových cílech, jež byly tehdy společensky považovány za hodnotné, v sociologických výzkumech jasně a živě znovu zpřístupněna i chápání lidí jiné společnosti. Není třeba sdílet hodnotové postoje dvorských lidí, abychom pochopili, že patřily k nutnostem jejich společenské existence a že bylo pro většinu těchto lidí těžké, ne-li nemožné vystoupit z konkurence o příležitosti, které byly společensky považovány za hodnotné. V dvorské společnosti dávalo smysl pro vévodu být vévodou, pro hraběte hrabětem, pro privilegovaného privilegovaným. Každé ohrožení privilegovaného postavení jednotlivého rodu, stejně jako celého systému odstupňovaných privilegií vůbec, znamenalo ohrožení toho, co dodávalo hodnotu, význam a smysl jak pro jednotlivé lidi této společnosti, tak pro ty, s nimiž se stýkali a na jejichž mínění jim záleželo. Každá taková ztráta znamenala vyprázdnění tohoto smyslu. Proto musel každý z těchto lidí plnit své reprezentační povinnosti, které byly spojeny s jeho pozicí, s jeho privilegii. V souladu s odstupňováním pozic podle postavení v této mnohastupňové společnosti existovaly hodnotové polarity nejrůznějšího druhu. Celý systém byl plný pnutí. Byl prostoupen nespočetnými rivalitami lidí, kteří se snažili uchránit svou pozici vymezením se vůči níže postaveným a zároveň se snažili vylepšit své postavení snížením odstupu od výše stojících. Všude to jiskřilo. Přestože skupiny dvorských intelektuálů začínaly systém privilegií zpochybňovat, velké množství privilegovaných, jak si ještě ukážeme dále, zabředlo ve své figuraci dvorské společnosti. I když existoval bezpočet napětí a konfliktů kolem jednotlivých výsad, představovalo ohrožení privilegií jako takových pro většinu privilegovaných společné ohrožení toho, co pocitově dávalo jejich životu smysl a hodnotu. Stejně jako v jiných společnostech existovaly i v absolutistické společnosti Francie enklávy pro lidi, kteří hledali sebenaplnění v odklonu od oblastí ústředních hodnotových šancí a konkurenčních bojů o tyto příležitosti. Takové možnosti odvrácení se a odstoupení nabízely kláštery a mnohé
Dvorska_spolecnost10.indd 98
20.11.23 8:53
jiné pozice v církvi. Zároveň se zde ale otevírala cesta k jiným formám konkurence o status a prestiž. 9. Mnohé z toho, co dvorští lidé považovali za hodné úsilí a námahy, už vybledlo a jeví se jako téměř bezcenné. Rozhodně však ne všechno. Se stavovsko-dvorskými hodnotovými postoji, jež ztratily svůj význam a lesk, jsou spojeny hodnotové postoje, které přišly jen málo o význam a slávu. Patří k nim celá řada děl umění a literatury, která jsou charakteristická pro specifické propracování dobrého vkusu v dvorské společnosti; k nim přísluší kromě jiného také řada obytných staveb. Lépe porozumíme řeči forem, jestliže si zároveň uvědomíme typ tlaku na reprezentaci a estetickou senzibilitu, která byla v souvislosti s konkurencí o status pro tuto společnost charakteristická. Takže společenské fenomény, jež svou hodnotu neztratily, souvisejí s jinými, které ji ztratily. Stejně tak i zápas lidí s tlakem jejich interdependence, který se objevuje v dané analýze figurace, nikdy zcela neztrácí svůj význam, i když jde o tlaky jiného druhu. Názory na lidské hodnoty a hodnotové postoje jsou na základě staré filozofické tradice často rozdělovány do dvou pojmových škatulek, které jsou obvykle považovány za diametrálně protikladné. Všechny hodnotové postoje, jak se pak jeví, patří buď do jedné škatulky, nebo do druhé. Poté ale máme k dispozici volbu mezi představou, že všechny lidské hodnoty jsou „relativní“, a představou, že jsou „absolutní“. Tato jednoduchá antiteze se však k pozorovaným skutečnostem moc nehodí. To, že se snažíme sledovat spojení mezi mocenskou strukturou a společenskou hodnotovou škálou, neznamená nic víc, než že se pokoušíme vysledovat skutečnosti, na které můžeme spolehlivě ukázat. Z toho ale neplyne, že zastáváme stanovisko absolutního hodnotového relativismu. Toto konstatování na druhou stranu neznamená, že přísaháme na hodnotový absolutismus. Pokud se snažíme o teoretické kategorie, které se v postupu výzkumu skutečností dají přezkoumávat a musí se dokazovat, pak se tato tradiční filozofická klasifikace ukazuje jako dost nediferencované zjednodušení. Problé-
Dvorska_spolecnost10.indd 99
Ukázka elektronické knihy
—99
20.11.23 8:53