FINÁLE
Tématem, kterému se před finálovým rozuzlením kombinace věnovala pozornost, bylo zranění Francouze Bassy Mawema. Ve svém kvalifikačním pokusu v rámci obtížnosti si totiž natrhnul biceps a bylo tak nereálné, aby se ve finále postavil byť jen na jediný pokus pod stěnu. Soutěžní pravidla ale v takovém případě neumožňují dosadit do finálové osmičky dalšího lezce v pořadí, proto zůstalo Mawemovo místo neobsazeno. Pro Adama Ondru to mělo zásadní dopad. Jako nejhorší lezec v rychlosti z finálových protagonistů se měl totiž ve čtvrtfinálovém kole utkat právě s čerstvým držitelem olympijského rekordu Mawemem. Tím pádem bylo jasné, že Adam postoupí do semifinále a skončí nejhůř čtvrtý, což pro kombinační matematiku a boj o jednu z olympijských medailí znamenalo hodně. Násobit čtyřmi nebo osmi je totiž sakra rozdíl. „Jakmile jsme se o Mawemovi dozvěděli, museli jsme s Adamem mluvit. Pro Adama to bylo trochu nefér, tak to viděl on. Jenže kdyby to bylo naopak, taky neváhají. On nic špatného neudělal. Možná i proto byl nakonec uvolněnější a byl z toho osobák. Tím časem se uklidnil, že je ve formě a v rychlosti nakonec bojoval ne zcela beznadějně o medailovou pozici,“ hodnotil celou situaci s ročním odstupem trenér Petr Klofáč. 98
© Barbora Reichová
99
Medaile na chvíli Pro Adama Ondru opravdu začalo olympijské finále zvláštně. Do svého čtvrtfinálového „rozběhu“ rychlosti nastoupil pod stěnu sám. Byl soustředěný. Neusmíval se, nemával. Nebyl to souboj se soupeřem, ale „jen“ se stěnou. Po startu se vyšvihl ke slušnému tempu, a nakonec z toho bylo vylepšení osobního rekordu o dvě setiny vteřiny na 7,44. Úleva a spokojenost byla na cestě dolů patrná. Soupeř Adama vzešel z duelu benjamínků olympijského finále. Colin Duffy – sedmnáct – a Alberto Gines López osmnáct let. Oba lezci měli podobně rychlý osobák a čekal se vyrovnaný sprint po stěně. Rozhodlo se ale už na zemi, Colin Duffy totiž ulil start a López postoupil prakticky bez boje. Zpětně viděno, tento incident dost ovlivnil olympijské finále v samém zárodku, ale to ještě nikdo nemohl samozřejmě tušit. Zajímavou prognózu pronesl před semifinálovým kláním Ondra vs. López britský komentátor olympijského televizního kanálu. Jeho věta měla až prorocké rozměry. „Tenhle souboj může rozhodnout osud celého finále...“ Start. Do poloviny cesty to vypadalo vyrovnaně, pak se ale do lepšího flow pohybů dostává Španěl a vítězí v čase 6,56 s. Adam si opět posouvá hranici osobního maxima na 7,03 s. Při slaňování byste neuhodli, kdo postoupil. Adam dával mnohem víc najevo emoce, protože se opět dokázal v neoblíbené disciplíně zlepšit. O rychlostní bronz se pak Adam utkal s Mickaelem Mawemem. Favoritem není ani náhodou, to je všem jasné. Francouze sice neporazil, ale poprvé v životě v rychlosti pokořil hranici sedmi vteřin. Pro něj neskutečný počin a až s ryzí dětinskou radostí Adam oslavuje svůj poslední rychlostní výkon v životě. „Paradoxně v rychlosti se dostavila moje největší tokijská radost a nejhezčí vzpomínka z olympiády. Jsem na sebe pyšný z hlediska přípravy, protože jsem ji tam prodal a nechal tam úplně všechno.“ 100 Ukázka elektronické knihy