Mimo příběh si ale vzpomínáš na svou lolu, jak ve vedlejším pokoji kroutí hlavou a nesouhlasně mlaská, a jakmile otec odešel na odpolední zdravotní vycházku, přišla za tebou a řekla: „Nevěř mu úplně všechno.“ Řekla ti, že jeho verze je jen jedna z několika, že tvému otci ji předal tvůj granjo, který měl vlastní názory na život a na to, co stojí za pozornost. Potom se posadila na oblíbenou židli v kuchyni a ubalila si cigaretu, i když tou dobou už byla hodně slabá a nedokázala se ani pořádně nadechnout. Ty sis chtěl jít hrát ven, ale ona ti nakázala počkat a poslouchat. Řekla, že je to důležité. „Dědkové by ti chtěli namluvit, že to mělo jen jedno vyústění. Že to byla cesta utrpení a slávy. Někdy snad ze života nezbývá víc než tyhle základy. Někdy nám nezbude než to přestát.“ Dlouze potáhla a vyfoukla šedivý kouř ke stropu, kde přežíval v podobě neproniknutelného zvířeného oblaku tvarů a textur. „Ale ty mě dobře poslouchej: tvůj táta i granjo jsou vedle.“ V čem jsou vedle? zeptal ses. Pokrčila rameny. „Tohle je milostný příběh až do morku přesekaných kostí.“
— 98 —