98—
proroctví a – pokud existovaly eschatologické naděje – za jistých okolností dokonce ve výbuch entuziastického chiliasmu, jak to nelze vyloučit u žádného podobně založeného typu zbožnosti a jak se to skutečně stalo u ničivého směru v Münsteru. Ale s průnikem novokřtěnectví do normálního světského života v povolání znamenala myšlenka, že Bůh mluví jen tam, kde stvořené mlčí, zjevně výchovu ke klidnému zvažování jednání a jeho orientaci k pečlivému individuálnímu zkoumání svědomí.270 Tento klidný, střízlivý, výjimečně svědomitý charakter se poté prosadil i v životní praxi pozdějších novokřtěneckých společenství a ve zcela specifické míře u kvakerů. Radikální odkouzlení světa nepřipouštělo jinou cestu než nitrosvětskou askezi. Pro společenství, jež nechtěla mít nic společného s politickými mocnostmi a jejich konáním, to znamenalo i vnějškově vplynutí těchto asketických ctností do práce v povolání. Zatímco vůdci nejstaršího novokřtěneckého hnutí byli ve své odvrácenosti od světa bezohledně radikální, nelpělo se přirozeně již v první generaci bezpodmínečně u všech na přísně apoštolském způsobu života jakožto nutném pro důkaz znovuzrození. Již k této generaci přináležely blahobytné občanské elementy a již před Mennem, jenž stál plně na půdě nitrosvětské ctnosti v povolání a řádu soukromého vlastnictví, vplula přísná morání přísnost novokřtěnců v praxi do tohoto řečiště, vyhloubeného reformovanou etikou.271 A to proto, že vývoj k mimosvětské, mnišské formě askeze byl od Luthera, jehož v tomto ohledu následovali i novokřtěnci, vyloučen jako nebiblický a zakládající svatost na pouhých skutcích. Odhlédneme-li od polokomunistických společenství novověku, jimiž se zde nezabýváme, pak trvala na zavržení vzdělání a držby jakéhokoli majetku, přesahujícího nezbytné zachování života, nejen jedna, až do současnosti se udrževší sekta (tzv. tunkeři,