Starej U’al CEC Martin Koláček
Jenže U’al nebyl žádná vopice, byl to fakt chytrej chlap, co nás všecky dokázal vyléčit. Mě to trklo. Je to cizák z vesmíru! Kdo ví, jaký pokusy na nás dělá? A tu hlušinu určitě žere! Grabla mě panika. Co teďka? Komu to říct? Dyť si budou myslet, že si dělám srandu! Ty korole, jediná možnost je naběhnout do města na policii. Vyklopit všecko, včetně toho, že nás tajně léčí. Když nic jinýho, todle je sem zaručeně přivede. Celou cestu sem běžel jak vo život. Sem myslel, že zhebnu. Ale dal sem rekord. Cedule s ménem města na mě šajnila ani ne za hoďku. Služebna byla prázdná. Tak jasný, napadlo mě, dyť je neděle večer. Co by tam taky dělal? Každej přece ví, kde šerif Koün bydlí, kdyby byla krize. Ani nevím, co mě jeblo, že jsem se u dveří zarazil a místo zazvonění šel dovnitř juknout voknem. Šerif se právě ukládal ke spánku. A vtom se to stalo… Von si sundal nohy. Fakt, prostě si sed na postel, vodepnul si haksny a jako had se vodplazil pod peřinu. No myslel sem, že mně hrábne. Celou noc sem nespal. Seděl sem v lese a klepal se strachem. Co to sakra je?! Ňáká brutál konspirace? Je celá planeta prolezlá vesmírnejma cizákama? A navíc různejma? Jeden nemá hlavu, druhej zase nohy. Ty korole, co když zjistím, že moje máma si na noc sundává ňákou končetinu? Třeba zadek? Za svítání sem se krapet uklidnil. Je fakt, že U’al nám nikdy nic špatnýho neproved. Navopak, i přímo mně vopakovaně pomoh. Třeba je to ňákej dobrej alien, kerej pomáhá zavostalejm civilizacím. A je v utajení, aby ho nevyčenichal ten beznohej. Během dopoledne sem v sobě zas vobjevil ztracenou vodvahu. Prostě si s tím cizákem půjdu pokecat. Teda s tím naším. Se šerifem ne, zas tolik vodvahy jsem neměl.
98 CEC zpět na obsah