veškeré odchylky vyrovnám během chviličky, jen co opravím pohonné jednotky.
Pokud je opravím. Jiskření entropického útoku sláblo, až se konečně vytratilo. Plášť mého plavidla vypadal, jako bych měl za sebou pouť trvající milénia a nejspíš už nebude vypadat jinak, na tom však pramálo záleželo. Svůj účel splnil, ochránil vnitřní prostory, sám neutrpěl tolik, aby to vyřadilo Lag'Ghat z provozu, a pokud se nestane terčem dalšího výpadu, není se čeho bát. Jenže já se bál, a moc. Znovu a znovu jsem propátrával okolí, jestli se odněkud z vnějších temnot nevynořuje kamenná koule ježící se kovovými nástavbami, aby mi zasadila další ránu, která by už nejspíš byla fatální. Nic, jen prázdnota a já, útěk se vydařil - alespoň prozatím. Jenže jak dlouho tu takhle zůstanu viset, než se energie obnoví natolik, abych mohl pokračovat ve své misi? Měsíce, roky? A po celou tu dobu budu trnout strachy, že mě Oring Er Nima najde a dožene, jakkoli je to nepravděpodobné? Anebo se vzdám alfapokrmu, aby mé emoce zeslábly a na čas atrofovaly, Budu se krmit jen v míře nezbytné pro přežití, bez úzkosti, ale polomrtvý hlady? Buď jak buď, nečekají mě moc příjemné vyhlídky. Veliký cestovatel a průkopník, kterého celý rodný svět oslavoval jako národního hrdinu, se stal tou nejztracenější bytostí v celé vesmíru, červem krčícím se pod kameny, až na to, že ani ten kámen mu nebude přítelem, ale vrahem, pokud se tu náhodou objeví. Jeden z nejúžasnějších a nejcennějších artefaktů téhle 98