Chvilku po vytvoření profilu už na ni muži dotírali jako vosy. Od mladých chlapečků až po staré dědoušky. Všichni se ji snažili všemožně zaujmout. Eva pečlivě pročítala jednotlivé vzkazy a nad některými jen nevěřícně kroutila hlavou. Ty oplzlé rovnou mazala, jiné nechávala na později, ostatní od pánů, kteří byli výrazně mimo její věkovou kategorii, slušně odmítala. Někteří to vzali sportovně, jiní nadávali či neodbytně naléhali. Na takové už dál nereagovala nebo je přímo zablokovala. Ani si neuvědomila, jak čas letí, a že tak strávila již několik hodin. Z této bohulibé činnosti ji vytrhli až kluci, kteří k večeru dorazili vyhládlí a požadovali po ní teplé jídlo. Neochotně počítač vypnula a vrátila se ke svým pravidelným povinnostem, hlavu však měla i přesto plnou představ o tom, že někde čeká ten pravý, jenž jí vrátí pocity, které už dávno z jejího života vyprchaly. Ačkoli každý den po příchodu do práce odkládala telefon do kabelky a vracela se k němu většinou až během polední přestávky, jen aby zjistila, zda ji někdo nesháněl, tentokrát k němu odbíhala častěji. Působil na ni jako magnet. Pořád chodila kontrolovat, zda jí na seznamce ve složce Zprávy nepřibyla nějaká další. Schránka se sice plnila, ale většinou to byli samí mladí kluci, co hledali jenom sexuální kratochvíli. Ozvalo se jí několik mužů v jejím věku, ale vesměs všichni ženatí nebo na první pohled působili odpudivě. Brzy zjistila, že přestože je slušně odmítne, jejich reakce bývá málokdy adekvátní její odpovědi. Přemlouvali ji, aby si to rozmyslela, slibovali hory, doly a nechápali, že ona prostě nemá zájem. Proto se rozhodla nežádoucí vzkazy rovnou mazat a nenamáhala se 98
s odpověďmi, neboť jich bylo stále dost a neměla čas ani chuť se se všemi nesmyslně vybavovat. Dobrý den, jmenuji se Tomáš. Je mi 42 let, jsem rozvedený, pracovitý, pohodový muž, gentleman, co si umí vážit žen. Bydlím ve svém vlastním domě nedaleko Prahy. Rád Vás pozvu na kávu, na procházku, na večeři, zkrátka kamkoli si budete přát. Eva pročítala těch několik vět stále dokola. Uvažovala, zda tento muž stojí za její reakci. Na profilové fotografii vypadal o hodně mladší, než uváděl ve zprávě. Jenomže to už Eva dobře věděla, že většina mužů se zde prezentuje fotografiemi, které vůbec neodpovídají současné vizáži inzerentů. Alespoň jeho projev nebyl obhroublý a pisatel se gramaticky jevil jako znalý rodného jazyka. Přes počáteční váhání se přece jen nakonec rozhodla odpovědět. Dobrý den i Vám. Jmenuji se Eva. Pokud jste si prohlížel můj profil, zřejmě víte i to, že jsem vdaná. To Vám nevadí? Nevadí. Mělo by snad? Já jen že s tím souvisí jistá omezení. To je v pořádku. S tím počítám. Nemáte v profilu fotografii. Směl bych Vás také vidět? Můžete mi ji poslat třeba mailem.
99
Eva na chvilku zaváhala. Přepadla ji obava, co kdyby dotyčný náhodou znal Roberta. Mohl by z toho být sakra pořádný problém, jenže na druhou stranu bylo zřejmé, že bez odhalení tváře s ní nikdo komunikovat nebude. Tenhle stupeň rizika musela podstoupit, když chtěla najít vhodný protějšek. Fotografii mám v profilu schovanou pouze pro přátele. Požádejte o přátelství a já Vám ho schválím, abyste věděl, s kým si píšete. Okamžitě jí přišla žádost, kterou ihned potvrdila. Wow, jste opravdu krásná žena! Doufám, že Vás mohu pozvat na kávu nebo na něco dobrého, co máte ráda. Kdy si na mě uděláte čas? Eva se zamyslela. Náhle jí došlo, že aby mohla chodit na rande, bude potřebovat nějakou zástěrku a ona netušila, jakou by si tak nejlépe mohla vymyslet, aby si toho Robin nevšiml. Občas se může schovat za práci, ale věčně to nepůjde obzvlášť s její povinností starat se o domácnost a dvojčata. Asi si najde nějakého koníčka, který bude fungovat jako alibi, než se najde někdo, kdo ji od Roberta trvale osvobodí. Ten náhlý zájem cizího muže jí přivodil příjemné šimrání kolem žaludku. Pořád dokola si prohlížela jeho fotografie, které měl uložené v profilu.
Vypadal
celkem
důvěryhodně.
Několik
obrázků
v cyklistickém, ve sportovním na horách a před domem na zahradě
100 Ukázka elektronické knihy