Annie Burrowsová
„Dobře. Chápu, že budu muset časem vyřešit nedostatek porcelánu a dalších nezbytností. Ale dnes se můžeme navečeřet zde. Máte zde dostatek talířů a jídelních příborů?“ Nenápadně se rozhlédla kolem sebe, ale kuchyně vypadala přinejmenším čistě a upraveně na rozdíl od nepořádku, který, jak očekávala, se skrýval ve zbytku domu. „Jistěže ano, mylady,“ odpověděla kuchařka a rychle se jí opět uklonila. Vtom vešel do kuchyně Vale s prvním ze zavazadel. „Sally, ukážeš tomu mládenci, kam má zanést věci paní hraběnky? Když nemusíme upravovat jídelnu, sama to tady už zvládnu.“ „Nemusíte to tady zvládat sama,“ řekla Marcie. „Pomůžu vám. „Ne, žádné námitky,“ dodala a začala si stahovat rukavice a svlékat kabát. „Určitě dokážu prostřít a donést jídlo na stůl.“ „Ale ty jsi komorná,“ namítl Ben a zamračil se, „nikoli… kuchařka nebo pomocnice v kuchyni.“ Marcie si jen pohrdavě odfrkla. „Jistě si nemyslíte, pane, že odkráčím nahoru a budu čekat, až mě přijde někdo obsloužit, když je jasné, že nemáte dost sloužících, kteří by se postarali o vás a o mylady, a to už vůbec nemluvím o vašem sluhovi, Valeovi, vozkovi a podkoním.“ „Dobré nebe, máš pravdu,“ zvolala Marguerite. „Musíme raději prostřít pro devět osob!“ Kuchyňský stůl byl naštěstí dost velký, aby se k němu vešel i trojnásobný počet strávníků, a Marguerite usoudila, že zde jedli všichni sloužící v dobách, kdy v domě měli plný stav. „Daisy,“ řekl jí Ben tiše, „snad nemyslíš vážně, že budeš večeřet v kuchyni se služebnictvem?“ 98
Půlnoční skandál
„A proč ne? Ty s nimi stoluješ. Očividně.“ Proč to ale dělal? Měla sto chutí se ho na to zeptat, pak se zarazila. To by nepůsobilo dobře, vždyť ho chtěla ignorovat, nikoli projevit zájem o jeho zvyky. „Co bych to byla za člověka, kdybych trvala na tom, že chci jíst v jiné místnosti, když bych tím těm dvěma ubožačkách přidělala tolik práce?“ Už se nadechovala, aby mu připomněla, že se jmenuje Marguerite, nikoli Daisy, a že je mu vděčná za to, jaký bere ohled na její city, když Ben řekl: „Děkuji ti, ani nevíš, co to pro mě znamená. A i pro ně.“ Zdálo se jí téměř zábavné, že ho přiměla k tak srdečné odpovědi. Že se mu v očích objevil vřelý výraz, jako by ho tím neobyčejně potěšila. Jako by si myslel, že to dělá proto, aby na něj zapůsobila. Jako by jí záleželo na tom, co si o ní myslí. To nemohla dopustit. Pohodila vzdorně hlavou. „Navíc by bylo pošetilé trvat na tom, že povečeříme v jídelně, kde bych neměla žádné pohodlí a kde nejspíš ani není zatopeno v krbu. Zatímco tady je příjemně teplo a útulno. Navíc je to jen pro jednou. Jistě to dnes večer přežiji.“ V jeho upřeném pohledu se mihlo zklamání. Marguerite chtěla, aby její prohlášení vyznělo tak, že je povrchní a sobecká, a zdálo se, že Ben tomu uvěřil. „Ano. Ovšem. Bylo ode mne hloupé si myslet…“ Narovnal se a couvl od ní. To ji zabolelo. „Připravím čaj, paní Greenová,“ řekl, otočil se ke kuchařce a obdařil ji jedním ze svých pokřivených úsměvů. Pak se začal pohybovat po kuchyni s jistotou, svědčící o tom, že se zde dobře vyzná. Mezitím si Marcie uvázala kolem pasu zástěru a začala cosi míchat na kamnech. Kuchařka štrachala v zásuvce příborníku a začala z ní vytahovat příbory. 99
Annie Burrowsová
„Já prostřu k večeři,“ navrhla Marguerite a přešla k velkému stolu, kam kuchařka s řinčením položila vidličky a nože. Chtěla být užitečná, a navíc nechtěla jen stát a dívat se, jak se Ben otáčí v kuchyni, jako by od něho nemohla odtrhnout oči. „Jsem si jistá, že to zvládnu, a vy zatím budete mít čas dohlédnout na… složitější úkoly.“ Kuchařka se na ni zářivě usmála. „Tedy, je to radost vidět, že si mladý pán Ben našel za nevěstu takové… milé děvče. Který si vyhrne rukávy a přiloží ruku k dílu, místo aby se na nás obyčejný lidi dívalo skrz prsty.“ Ben ztuhl, jako by chtěl poznamenat, že zatím na své nevěstě neshledal vůbec nic milého. Kuchařka mezitím zalovila v kapse své zástěry, vytáhla kapesník a vysmrkala se. „Vzhledem k tomu, jak se v posledních letech věci vyvíjely…“ začala, potřásla hlavou a odmlčela se přesně ve chvíli, kdy se ve dveřích objevil Vale, a když spatřil Marguerite, jak prostírá, utrousil cosi dost nešťastného. „To byste neměla dělat, mylady,“ prohlásil a zrudl. „Dovolte, já to udělám sám,“ dodal, spěchal ke stolu a natáhl se pro příbory. „Už jsi donesl všechna má zavazadla do mého pokoje?“ „Ne, ale…“ „Pak by bylo mnohem užitečnější, kdybys to dokončil. Obávám se, že s příbory si snadno poradím, na rozdíl od truhel.“ „Ale, mylady…“ V tu chvíli po něm Marcie střelila pohledem plným pohrdání. „Už jsem vám říkala, mylady, že v domě vašich 100 Ukázka elektronické knihy