Annie Burrowsová
„Dobře. Chápu, že budu muset časem vyřešit nedostatek porcelánu a dalších nezbytností. Ale dnes se můžeme navečeřet zde. Máte zde dostatek talířů a jídelních příborů?“ Nenápadně se rozhlédla kolem sebe, ale kuchyně vypadala přinejmenším čistě a upraveně na rozdíl od nepořádku, který, jak očekávala, se skrýval ve zbytku domu. „Jistěže ano, mylady,“ odpověděla kuchařka a rychle se jí opět uklonila. Vtom vešel do kuchyně Vale s prvním ze zavazadel. „Sally, ukážeš tomu mládenci, kam má zanést věci paní hraběnky? Když nemusíme upravovat jídelnu, sama to tady už zvládnu.“ „Nemusíte to tady zvládat sama,“ řekla Marcie. „Pomůžu vám. „Ne, žádné námitky,“ dodala a začala si stahovat rukavice a svlékat kabát. „Určitě dokážu prostřít a donést jídlo na stůl.“ „Ale ty jsi komorná,“ namítl Ben a zamračil se, „nikoli… kuchařka nebo pomocnice v kuchyni.“ Marcie si jen pohrdavě odfrkla. „Jistě si nemyslíte, pane, že odkráčím nahoru a budu čekat, až mě přijde někdo obsloužit, když je jasné, že nemáte dost sloužících, kteří by se postarali o vás a o mylady, a to už vůbec nemluvím o vašem sluhovi, Valeovi, vozkovi a podkoním.“ „Dobré nebe, máš pravdu,“ zvolala Marguerite. „Musíme raději prostřít pro devět osob!“ Kuchyňský stůl byl naštěstí dost velký, aby se k němu vešel i trojnásobný počet strávníků, a Marguerite usoudila, že zde jedli všichni sloužící v dobách, kdy v domě měli plný stav. „Daisy,“ řekl jí Ben tiše, „snad nemyslíš vážně, že budeš večeřet v kuchyni se služebnictvem?“ 98