Jules Bennettová
Vic naklonil hlavu a pořád se na ni díval. „Zlobíš se kvůli tomu, jak to skončilo? Chci říct: žiješ s tím mužem, čekáš jeho dítě.“ „Ne, nejsem smutná z toho, jak se to vyvinulo,“ řekla Vicovi a pak se podívala na svoje sestry. „Je to jen dočasné. Ryan trvá na tom, že se vezmeme a chtěl si chvíli hrát na rodinku, aby mě přesvědčil.“ Chelsea a Layla se usmály a Morgan vykroutila ruce z bratrova sevření. Ty pohledy se jí nelíbily a nelíbila se jí ani představa, že se její sourozenci budou plést do jejích osobních věcí. Chtěla prostě… Zatraceně. Už ani sama nevěděla, co chce. Možná to bylo jádro celé té nemožné situace. To, co začalo jako žert, jí obrátilo život vzhůru nohama. Její city k Ryanovi každým dnem vzrůstaly, a to se jí taky vůbec nezamlouvalo. Chtěla mít své touhy a potřeby pod kontrolu, ale od té noci, kterou s ním strávila, neměla pod kontrolou vůbec nic. A teď se Vic usmíval, což jí taky pěkně šlo na nervy. „Přestaň se na mě takhle dívat, když se snažím být naštvaná,“ napomenula ho. „My tě prostě milujeme. A chceme, abys byla šťastná stejně jako my,“ vysvětlila jí Layla. „Zasloužíš si najít někoho, s kým bys mohla strávit svůj život. A teď už čekáš rodinu. Tak nějak to dává smysl, víš?“ Jo, dává to smysl. Pokud by ovšem stála o vztah, který začal vměšováním jejího bratra a pokusem o kanadský žertík. „Já vím, že to všichni myslíte dobře,“ řekla. „Ale to, co s Ryanem mám, je hodně odlišné od toho, co jste vy všichni v životě našli.“ Chelsea se na ni usmála. „Nemusí to tak být.“ Oni to prostě nechápou. Ale to je v pořádku. Morgan věděla, co se děje a neděje v jejím vztahu s Ryanem. Vše jí bylo nad slunce jasnější. To, co ji vyvádělo z míry, byla jeho sladká drobná gesta a jejich vášnivá noc. Ryan se ji snažil přemluvit, aby si ho vzala, ale proč? Když spolu mohou prožívat něco příjemného, proč to komplikovat manželstvím? Když mu řekla, že 98