Tara Pammiová
trvalo, než jsem docenila, cos pro mne udělal,“ řekla a sebrala mu půdu pod nohama. Třela si rukou obličej a zněla hořce. „Až moc dlouho, řekla bych.“ Christian polkl: „Co jsem pro tebe udělal?“ Obtočila prsty okolo deky, očima sklouzla pryč on něj. „Díky tobě bylo tak snadné tě nemít ráda. Tolik jsi mě provokoval, že mi to došlo až mnohem později. Až když jsem tě ztratila.“ „Co Pree?“ drsně se dožadoval, zoufale toužící po každém detailu. „Christiane, choval ses ke mně stejně jako ses choval ke všem ostatním. Tlačil jsi na mě a lezl jsi mi na nervy a… šíleně jsi mě štval, ale za tím vším… Nikdy ses ke mně ale nechoval jako k méněcenné.“ Zněla tak zranitelně, že měl vztek namísto ní. Přestože stále tápal, kam tím směřuje. „Proč bych sakra měl? Za tou nesmělostí, do které ses ukryla, jsi měla brilantní myšlení a stejně tak prořízlou pusu, když tě někdo dost vyprovokoval.“ „Ze začátku mě to znervózňovalo – že se ke mně někdo nechoval a nepečoval o mě, jako bych se mohla složit pod sebemenším tlakem. Nevěděla jsem, jak se k tobě chovat, tak jsem předstírala, že tě nemám ráda tak moc, až to ani nebylo možné. Bylo jednoduché se k tomu přesvědčit, jelikož ty jsi mě stejně nenáviděl.“ „Ne, to není pravda,“ řekl a hlava mu vystřelila vzhůru. „Ach Christiane, přiznej si to. Fakt jsi byl nerad, že jsem ti vlezla do života. Měl jsi mě v práci, byla jsem v tvém osobním životě, narušovala jsem tvůj vztah s Jaiem. Protivné třetí kolečko… Byl jsi ohledně něj tak majetnický, že jsem se s ním začala objevovat už jen proto, abych tě štvala. Jai by se mnou nesouhlasil, ale já to věděla. A tehdy, když jsme se zasnoubili, jsi dal jasně najevo, že pro něj nejsem dost dobrá. Tak si vyčíslíme, kolika způsoby jsi to dal najevo, jo?“ „To není pravda.“ 98
Osm let poté
„Připustit, že ses ve mně mýlil, je v pořádku,“ řekla s rozverným úsměvem. „Tehdy jsem nebyla tak úžasná,“ pronesla a máchla rukou k sobě. Zazubil se, přestože věděl, jak moc se mýlí. Jak skutečně naivní byla ohledně toho, co ho přitahuje. „To já jsem tě požádal, abys pro nás pracovala.“ „Tak? Takže to, žes mě neměl rád, nemělo nic společného s tím, co sis o mně myslel profesně. Ale snažím se říct, vlastně o moc let později, že… to pro mne vlastně bylo dobře, Christiane.“ „Ty ses zbláznila,“ vyprskla, její slova na něj působila jako první kapky deště na rozpraskanou půdu. Jako požehnání, o kterém netušil, že jeho duše potřebuje. Nenechala se rozptýlit a pokračovala ve snaze nenechat ho, aby ji přerušoval. „Jai mne vždycky nabádal, abych vystoupila ze své komfortní zóny, ale taky mě znal po celý život. Pro něj bylo nemožné vnímat mě jinak – jako normální, zdravou mladou ženu s vlastním bincem v hlavě a nejistotou, ale i svojí silou a sny. Ale ty jsi toho byl schopný a udělal jsi to a ujistil ses, že vím, že se omezuju sama. A donutil jsi mě uvidět sama sebe úplně jinak. Začala jsem dělat věci, které jsem si dřív ani nedokázala představit, jen abych ti dokázala, že se ve mně mýlíš. Jen abych si dokázala, že to zvládnu. Jai vždycky říkal, že máš dar vymámit z lidí to nejlepší. A trefil se. Christiane, proměnil jsi mě k lepšímu víc než kdokoliv jiný v mém životě.“ Christian si zakryl tvář rukama a něco v jeho nitru rychle začínalo řvát. Ona se mu odhalovala, kousek po kousku, a tahala za provázky, které nechtěl pustit. Perverzně ho rozplétala tím, že mu odhalovala svá nejhlubší tajemství a zranitelná místa. A kdyby jí teď řekl, kdyby připustil pravdu, proč se k ní tehdy tak choval, spadly by jí z očí ty růžové brýle. Viděla by ho takového, jaký je. Vysmál se tomu a ten zvuk v tichu rezonoval. „Máš to všechno obráceně.“ „Co tím myslíš?“ 99
Tara Pammiová
„Řekněme, že si pamatujeme dvě odlišné reality.“ Svraštila obočí, upřeně se na něj dívala a provrtávala ho pohledem. Hledala v jeho slovech odpověď. Christian čekal se zatajeným dechem, až se zeptá. Až bude požadovat vysvětlení. „Chtěla jsem s tebou projít minulost,“ stáhla se a on si nebyl jistý, zda se mu ulevilo, nebo je naštvaný anebo obojí zároveň. „Abys pochopil, že toho chápu víc, než si dokážeš představit, jaké to je, když si nevěříš.“ Vzhlédl a zhluboka vydechl. Jak mohl zapomenout, kolika prošla operacemi a hospitalizacemi? Že k té opečovávané naivitě měla důvod – absenci normálního dětství a dospívání? Tolik z toho strávila po nemocnicích a klinikách a v péči ošetřovatelek, než konečně prohlásili, že je v pořádku a zdravá? „Pree…“ „Christiane, potřebuju, abys poslouchal. Ale můžu to říct jen jednou. Přesně vím, jaké to je, když máš neustálý strach, že tě zradí tvoje vlastní tělo, jaký tvůj krok bude ten poslední, s čím tě zase pohltí temnota… A to na tom ani není to nejhorší.“ „A to je co?“ zeptal se a zoufale toužil tuhle konverzaci ukončit. Zoufale toužil, aby jí zmizely ty stíny v očích. „Začneš se pokoušet prodloužit si každý okamžik a každý den, jako by to něco mohlo změnit, začneš se pohybovat na okraji dění… Takhle jsem žila dlouho. Obklopovali mě lidé, kteří mě milovali, ale taky mě nutili se bát, kteří ve mně viděli jenom pacienta. A nakonec tím důvodem, proč jsem se schovávala před životem, nebyla moje srdeční kondice. Byl to strach. Jai a ty… Pomohli jste mi to vidět. Pomohli jste mi ho potlačit. Christiane, nedovol, aby se ti to stalo. Neschovávej se před Jaydenem a… mnou. A co hůř, neschovávej se před životem, protože si myslíš, že na něj nejsi připravený. Nebo nejsi dost dobrý.“ Vzal ji za ruku. Srdce měl natolik v krku, že nebyl schopen slova. Nejenom, že rozuměla kořenům jeho 100 Ukázka elektronické knihy