Dopisy Otce Vánoc (Ukázka, strana 99)

97

TOLKIEN_dopisy.otce.vanoc_kn.bl.indd 97

11.10.2023 23:17

98

TOLKIEN_dopisy.otce.vanoc_kn.bl.indd 98

11.10.2023 23:17

hlas Jeskynního medvěda, který samozřejmě dobře znali. Tak se Lední medvěd dostal do strašné tmy, kde byla spousta chodbiček, ztratil Jeskynního medvěda a Jeskynní medvěd ztratil jeho. „Potřebujeme světlo,“ povídá mi Jeskynní medvěd. Vzal jsem si tedy pár svých speciálních jiskřivých pochodní – někdy je používám v nejhlubších sklepech – a hned ten večer jsme vyrazili. Jeskyně jsou úžasné. Věděl jsem, že tam jsou, ale ne, kolik jich je a jak jsou velké. Skřeti samozřejmě zalezli do nejhlubších děr a koutů a Ledního medvěda jsme za chvilku našli. Už byl celý vyzáblý hladem, protože strávil v jeskyních asi čtrnáct dní. „Za chvilku bych se protáhl skřetí škvírou,“ povídá.

Sám užasl, když jsem přinesl světlo, protože na těch jeskyních je nejpozoruhodnější, že mají stěny samý obrázek, buď rytý do skály, nebo malovaný červeně, hnědě a černě.

Některé jsou moc pěkné (hlavně zvířata), některé jsou divné a některé špatné, a je tam hodně záhadných značek, znaků a klikyháků. Některé vypadají šeredně a určitě mají něco společného s černými kouzly. Jeskynní medvěd tvrdí, že ty jeskyně jsou jeho a že jeho rodině patří už od pra-pra-prapra-pra-pra-pra-pra-pra (krát deset) dědečka a že medvědi byli první, koho napadlo zdobit stěny. Vyškrabovali do nich obrázky

99

TOLKIEN_dopisy.otce.vanoc_kn.bl.indd 99

Ukázka elektronické knihy

11.10.2023 23:17