Poté Aloruttaq jako poděkování za pomoc dostal celou tulení lopatku se spoustou masa. „To je všechno jenom pro tebe,“ řekl muž. Aloruttaq nevěřil vlastním očím, že dostal tolik masa. Rychle si je schoval tak, aby je jeho pěstoun nenašel. Když se lidé z Kangaarsuku chystali k návratu domů, zeptal se muž Aloruttaqa: „Nechtěl bys zůstat u nás? Sami žádné děti nemáme a já tě mám opravdu rád.“ Nic na světě si Aloruttaq nepřál víc, ale neodvážil se svého zlého pěstouna zeptat, zda by ho pustil. Bál se, že ho otčím potrestá a vymyslí si něco nového, jak ho mučit. „Netrap se tím,“ uklidnil ho muž. „Jsem mnohem silnější než tvůj opatrovník, takže pokud vzniknou problémy, vyřeším je.“ A tak se i stalo. Aloruttaq zůstal u tohoto muže a jeho ženy. Dobře se o něj starali, dávali mu spoustu jídla a teplé oblečení. Netrvalo dlouho a chlapec začal růst a přibývat na váze. Časem se z něj stal zdatný mladý lovec. Byl svým novým opatrovníkům velmi vděčný a všemožně jim pomáhal. Při lovu na kajaku byl odvážný a vytrvalý, a brzy se stal nejlepším lovcem v osadě. Obstarával jídlo nejen nevlastním rodičům, ale i mnohým dalším osadníkům. Vzal si krásnou a milou ženu. Několik let poté přišla krutá zima. Moře zamrzlo a nezůstal v něm ani kousek otevřené hladiny, kde by lidé mohli lovit tuleně. Aloruttaq řekl nevlastnímu otci: „Kdybych tak měl psy, mohl bych s nimi po ledu vyrazit na lov.“ „Můžeš si vzít mé psy,“ odpověděl otčím. „Jsou tamhle venku, sám s nimi nejezdím.“ Aloruttaq byl rád, protože otčím měl velmi silné a výkonné psy. Zapřáhl je do saní a vyjeli na led. Zamířili podél dlouhé praskliny v ledu na moře a vtom Aloruttaq v dálce spatřil velký tmavý chumáč. Přijeli blíž a ukázalo se, že je to obrovský mrož s mohutnými kly, vyhřívající se na sluníčku.
97
Pes s drdolem_sazba_v6.indd 97
13.10.2023 15:44:13
Aloruttaq zastavil psy a přemýšlel, jak mrože zabít. Kdyby ho harpunoval a zvíře vklouzlo do vody, jeho harpunové šňůry by takovou váhu neudržely. Pořád si lámal hlavu, jak by zvíře ulovil, když vtom si všiml starého medvěda, který spícího mrože pozoroval taky a přitom se k němu obezřetně plížil a kryl se za nakupenými krami. Mrož si hověl na sluníčku a netušil, že ho ohrožují hned dva lovci najednou. Mohutnými ploutvemi odehnal pár dotěrných vší, lehce zamručel a opět upadl do spánku. Když se k němu medvěd připlížil a zjistil, jak je mrož velký, taky ho to znepokojilo. Musel vymyslet taktiku, jak obrovské zvíře dostat, aniž by riskoval život. Našel kus hodně tvrdého ledu a začal ho ohlodávat do tvaru veliké koule. Pak kouli popadl předními tlapami, opatrně se ke spícímu mroži přiblížil, postavil se na zadní a vší silou mu ji hodil na hlavu. Úder byl tak silný, že se koule rozpadla na prašan. Medvěd začal svými ohromnými tlapami mlátit mrože do hlavy. Ten byl útokem natolik zaskočený, že se nedokázal bránit. Když se medvěd na chvíli posadil, aby si odpočinul, mrož se nadzvedl a pokusil se ho napadnout, ale neměl už sílu a z tlamy mu crčela krev. Párkrát sebou škubl, praštil mohutnými zadními ploutvemi do ledu a bylo po něm. Medvěd chvíli odpočíval a pak se chtěl do té obrovské porce jídla pustit. Teď přišla řada na Aloruttaqa. Odvázal psy a dal jim pokyn k útoku. Psi s divokým štěkotem vyrazili a vrhli se na obrovského medvěda, který byl svým úlovkem tak zaujatý, že si nepřítele vůbec nevšiml. Zvedl se na zadní nohy a psi po něm zuřivě chňapali. Aloruttaq po medvědovi vší silou mrštil harpunou a zasáhl ho přímo do srdce. Medvěd si nabral do tlamy hrst sněhu, zařval, upadl na záda do závěje a byl mrtvý. Aloruttaq se vzrušením třásl po celém těle. Nemohl uvěřit, že má takové štěstí. Dvě obrovská zvířata najednou. Vytasil lovecký nůž a pustil se do velkého kuchání. Představoval si, jaká radost nastane
98
Pes s drdolem_sazba_v6.indd 98
13.10.2023 15:44:14
v osadě, kde většina lidí už začínala hladovět. Naložil na saně několik ohromných kusů masa a medvědí kůži, zbytek tam nechal. Zapřáhl psy a vydal se na cestu domů. V osadě na něho čekala manželka. Přecházela sem a tam a rozhlížela se po ledové pláni. Měla trochu strach, protože se jí zdálo, že muž už je pryč příliš dlouho. Jen aby se mu něco nestalo! Pak si v dálce všimla malé tečky, která se neustále přibližovala. Po chvíli poznala, že je to Aloruttaqovo psí spřežení. Nejelo moc rychle – možná domů vezlo těžký úlovek. „Ulovils medvěda?“ zakřičela žena, když se Aloruttaq přiblížil na doslech. „Ano. A obrovského mrože!“ Bylo to skoro k neuvěření. Všichni osadníci vylezli z domů a obklopili saně. Byli hladoví a vyčerpaní, a tak vyhlídka, že budou v hrncích mít nějaké maso, vykouzlila na všech tvářích úsměv. Vzkázali taky do okolních osad, kde lidé trpěli hladem stejně jako oni. Následujícího dne zaplnili osadu příchozí z blízka i z daleka, mimo jiné přišel i Aloruttaqův bývalý zlý otčím. Lidé shromáždili všechny psy, které měli, a na led, kde ležely zbytky medvěda a mrože, vyjížděly jedny saně za druhými. Když osadníci z okolí dorazili na místo, Aloruttaq zbytek kořisti rozporcoval a rozdal maso všem, kdo tam byli. Dal jim velké porce, neboť věděl, že ve všech obydlích kvůli tuhé zimě vládne nouze a hlad. Chodil s porcemi masa od muže k muži, od mrožího tuku byl celý umaštěný a kapala z něj krev. Když došel ke zlému otčímovi, dal mu pouze dvě mroží žebra, na nichž nebylo skoro žádné maso. Otčím se zeptal, proč dostal tak málo. „To je poděkování za to, jak jsi mě pokaždé odbyl jen holými žebrami, zatímco všichni ostatní se najedli dosyta.“ Otčím se velmi zastyděl, jelikož to slyšeli i ostatní. Pak ale Aloruttaq odešel ke své hromadě masa, vzal velký kus a stejně ho otčímovi dal. Měl pocit, že se mu aspoň trochu pomstil. Když maso rozdělil, odjeli všichni se svým podílem spokojeně domů. Zlý otčím však zuřil, protože ho Aloruttaq přede všemi ponížil.
99
Pes s drdolem_sazba_v6.indd 99
13.10.2023 15:44:14
Ukázka elektronické knihy