Poté Aloruttaq jako poděkování za pomoc dostal celou tulení lopatku se spoustou masa. „To je všechno jenom pro tebe,“ řekl muž. Aloruttaq nevěřil vlastním očím, že dostal tolik masa. Rychle si je schoval tak, aby je jeho pěstoun nenašel. Když se lidé z Kangaarsuku chystali k návratu domů, zeptal se muž Aloruttaqa: „Nechtěl bys zůstat u nás? Sami žádné děti nemáme a já tě mám opravdu rád.“ Nic na světě si Aloruttaq nepřál víc, ale neodvážil se svého zlého pěstouna zeptat, zda by ho pustil. Bál se, že ho otčím potrestá a vymyslí si něco nového, jak ho mučit. „Netrap se tím,“ uklidnil ho muž. „Jsem mnohem silnější než tvůj opatrovník, takže pokud vzniknou problémy, vyřeším je.“ A tak se i stalo. Aloruttaq zůstal u tohoto muže a jeho ženy. Dobře se o něj starali, dávali mu spoustu jídla a teplé oblečení. Netrvalo dlouho a chlapec začal růst a přibývat na váze. Časem se z něj stal zdatný mladý lovec. Byl svým novým opatrovníkům velmi vděčný a všemožně jim pomáhal. Při lovu na kajaku byl odvážný a vytrvalý, a brzy se stal nejlepším lovcem v osadě. Obstarával jídlo nejen nevlastním rodičům, ale i mnohým dalším osadníkům. Vzal si krásnou a milou ženu. Několik let poté přišla krutá zima. Moře zamrzlo a nezůstal v něm ani kousek otevřené hladiny, kde by lidé mohli lovit tuleně. Aloruttaq řekl nevlastnímu otci: „Kdybych tak měl psy, mohl bych s nimi po ledu vyrazit na lov.“ „Můžeš si vzít mé psy,“ odpověděl otčím. „Jsou tamhle venku, sám s nimi nejezdím.“ Aloruttaq byl rád, protože otčím měl velmi silné a výkonné psy. Zapřáhl je do saní a vyjeli na led. Zamířili podél dlouhé praskliny v ledu na moře a vtom Aloruttaq v dálce spatřil velký tmavý chumáč. Přijeli blíž a ukázalo se, že je to obrovský mrož s mohutnými kly, vyhřívající se na sluníčku.
97
Pes s drdolem_sazba_v6.indd 97
13.10.2023 15:44:13