Družina Horských šelem 6 (Ukázka, strana 99)

Jakmile se střelba soustředila na jedno místo hradeb, pochopil jsem, že se je zde chystají nemrtváci prolomit. Okamžitě jsem nakázal za předpokládaným místem průlomu budovat půlkruhovou barikádu, která měla vytvořit další linii obrany poté, co dojde k proražení hradby. O tom, že k němu dojde, nikdo z nás nepochyboval.

Projektil za projektilem dopadal na hradbu, která pod jejich údery začala praskat.

Další a další rány se tříštily o pukliny, z nichž se začalo drolit zdivo. Jakmile si to nemrtví uvědomili, znásobili své úsilí. To ovšem neznamenalo, že by přestali s ostřelováním zbytku města. Desítky trebuchetů jim umožnily soustředit palbu na víc míst najednou.

Ze střílen hradebních věží, u kterých se nepřátelé spokojili s tím, že jim zničili vrcholky, kde byly plošiny pro instalaci katapultů, jsme mohli sledovat, jak se nepřátelé připravují k útoku. Před přístavem se shromáždilo čtrnáct z dvaceti obléhacích věží, za nimiž se šikovali kostlivci a ghúlové. Před nimi zůstávaly pouze černé stany, ve kterých se cosi ukrývalo. Co přesně, to nikdo z nás nevěděl. Sapfó však zjistila, že se v nich ukrývají silnější nemrtváci, kterým dlouhý pobyt na slunci příliš nesvědčil. To ovšem neznamenalo, že by nebyli schopni rozdrtit případný útok na tábor nemrtvých. Jednalo se tedy o ideální krytí tábora.

Sleduje, jak se nemrtví soustředí před drolící se hradbou, jsem byl stále nervóznější. Několikrát jsem poslal Sapfó dotaz, zda by nebylo vhodné trebuchety pomocí Argských orlů zničit. Odpovědí mi však bylo, že je na to ještě dost času.

Skoro to vypadalo, že se nikomu do útoku na trebuchety nechce.

Jakmile jsem zjistil, že se budu muset spolehnout pouze na síly rozmístěné v přístavu, domluvil jsem se s velitelem zbývajících přístavních jednotek na rozmístění většiny vodometů ve věžích, které zůstaly téměř neporušené. Zbylé vodomety jsme instalovali na barikádu za průchodem. Ke všem vodometům jsme dopravili velké zásoby oleje.

Zatímco naše vedení v útoku na trebuchety váhalo, nemrtví podobnou zdrženlivostí netrpěli. Jedenáctou noc po začátku ostřelování hradba kryjící přístav pukla. Následující noc v ní nepřátelé vystříleli průchod deset metrů široký. Třináctou noc začal útok. Ten byl veden jak proti přístavu, tak proti kněžskému okrsku. Proti přístavu vyrazilo čtrnáct věží, zbylých šest se kolébavě rozjelo proti hradbě chránící chrámy.

Obléhací věže se pomalu přibližovaly k hradbě. Nemrtváci celou dobu nepřestávali pálit z trebuchetů. Do poslední chvíle jsem držel své muže v relativním bezpečí stínu hradeb. Když se však věže přiblížily na sto metrů, musel jsem vydat povel k obsazení hradeb. Ve stejnou chvíli vyrazily z přístavu zbylé bárky, které z boku zasypaly obléhací věže zápalnými střelami z balist.

Noční nebe zaplnil svist stovek šípů a střel. Část z nich byla zápalná. Ty vytvářely na noční obloze neskutečné obrazce. Kdyby se za těmito obrazci neskrývala smrt, byl by na ně nádherný pohled. Vše jsem sledoval skrze střílnu věže, v těsné blízkosti průlomu hradeb, a tu a tam se ke střelbě připojil.

Ve tmě jsem viděl naprosto zřetelně, proto jsem mohl sledovat, jak si naše salvy vybírají mezi nepřáteli krutou daň. Obránce zatím zasahovaly pouze střely

z trebuchetů, které přestaly střílet teprve až v okamžiku, kdy jedna ze střel rozmetala přibližující se obléhací věž. V tu dobu se do boje zapojili i ghúlové pochodující za věžemi. Krýt se před šípy na vrcholku hradeb, kde bylo cimbuří z větší části zničeno, bylo velice obtížné. Jakmile ztráty mezi obránci na vrcholu hradby přerostly únosnou mez, nakázal jsem jim se stáhnout do věží. Poslední z obránců pak na zničeném vrcholku hradby rozlili olej, dehet a smůlu. Pak následovali své druhy do relativního bezpečí věží.

Po celou dobu lučištníci ukryti ve věžích vysílali do nepřátel jeden šíp za druhým.

Jak se však k hradbě blížily obléhací věže, začaly se tlakovat vodomety. Jakmile se věže přiblížily na vzdálenost třiceti metrů, chopili se střelci hadic vodometů a začali na věže stříkat olej. Věže v blízkosti jezera vzplály téměř okamžitě, neboť už doutnaly a mnohdy i hořely. Zápalné střely balist umístěných na jezerních bárkách se ukázaly být docela účinné. Věže, které nehořely či nedoutnaly, byly zapáleny hned vzápětí. V tu chvíli mi bylo jasné, že čelíme hlavnímu útoku, a proto jsem vyslal posla do centrálního města se žádostí o vyslání posil. Ty však nedorazily.

Obléhací věže zahalila oblaka dýmu, která ovšem nemrtvým vůbec nevadila. Než stihly mokré kůže a trámky z čerstvého dřeva prohořet, byli u hradby. Z nitra věží se vysunuly mosty, přes které na hradbu začaly proudit zástupy kostlivců. V tu chvíli však zazněl povel a vrchol hradby společně s kostlivci vzplál. Všichni kostlivci se jako velké pochodně vrhli z hradeb. Po krátkém letu se pak u jejich paty roztříštili.

Věže na hořící hradbu nepřestávaly chrlit kostlivce, kteří se ji snažili co nejrychleji přeběhnout. Jakmile překonali šířku hradby, vrhali se do hloubky pod ní, nedbajíce toho, že se u její paty tříští. Útok na hradby však postupně ustával. Neustále přiživovaný oheň se zakousl i do vnitřních částí věží. Od něho začínali plápolat i nemrtví v nich ukryti. Brzo z nich přestali vybíhat. Půl hodiny poté se věže zřítily. Útok však pokračoval dál.

Současně s útokem na hradby probíhal i útok na průlom v hradbě.

Kostlivci postupující na špici tohoto útoku se kryli velkými štíty, které je uchránily před většinou střel. Jakmile se dostali k průlomu, dali se do přelézání trosek a přestali se krýt. Toho využili naši střelci, kteří začali redukovat jejich počty. Bylo jich však tolik, že jsme je nemohli pouhou střelbou zastavit.

Kostlivci překonali průlom ve zdi a rozběhli se volným prostranstvím do přístavu.

Už po několika metrech je však zastavila barikáda a salvy dalších šípů. Někteří z nich se pokusili vylézt na barikádu. Zde na ně však už čekali kopiníci, kteří jim tyto pokusy překazili.

Kostlivci nemohli postupovat dál, ovšem skrz průrvu k nim proudili stále další a další. Brzo se před barikádou pohybovali jen s velkými obtížemi. Jakmile však na svá ramena začali vytahovat nově příchozí, zahájily na ně poslední z našich vodometů palbu. Během několika chvil byly do průlomu vystříkány stovky litrů oleje, který na můj rozkaz vzplál. Žár to byl takový, že obránci museli na chvíli opustit vrchol barikády. V průlomu nemohl nikdo přežít.

Zatímco jsme bojovali na hradbách a v jejich okolí, námořníci nás vydatně podporovali střelbou z balist. Poté, co zapálili několik obléhacích věží, přesunuli

palbu na kostlivce a ghúly, shromážděné kolem nich. Pak však loď za lodí přestávaly nevysvětlitelně střílet a slabý jezerní proud je odnášel dál od břehu. Měli jsme plné ruce práce s odrážením útoku na hradby, který zrovna vrcholil, a proto se tím nikdo z nás nezabýval.

Vrchol hradeb i průlom v nich hořely jasným plamenem a my získali trochu času na oddech a kontrolu ztrát, které jsme během hodinového boje utržili. Posádka rozmístěná ve městě utrpěla jen minimum ztrát a její jednotky se chystaly vystřídat lučištníky na hradbách. Ti z boje vyšli o poznání hůř. Střely z trebuchetů a šípy nemrtvých si mezi námi vybraly svou daň. Téměř všichni jsme utrpěli nějaké zranění.

Polovina z nás byla vyřazena z boje a musela se stáhnout do přístavu k delšímu ošetření a čtvrtina z nás první boj o hradbu nepřežila.

Podpořeni záložními jednotkami z přístavu jsme znovu začali obsazovat hradbu, když jsem si všiml, jak se hromada kostí pod hradbou začíná hýbat. Roztříštěné kostry kostlivců se dávaly dohromady a v přístavu začínaly povstávat desítky a stovky ozbrojených kostlivců. Okamžitě se proti nim postavily naše posily, zatímco lučištníci vyběhli na hradby a na kostlivce začaly dopadat první šípy. Také obsluhy vodometů nezahálely a začaly přesouvat své zbraně do pozic, ze kterých by mohly nepřátele nejlépe zasáhnout.

Jakmile se na hradbách objevily skupiny lučištníků, obnovili ghúlové před hradbami svou střelbu, kterou je zahnali zpět do věží. Následně pak velkými oblouky začali vysílat šípy za hradbu do míst, kudy mířily naše posily proti obživnuvším kostlivcům. Střelba to byla dost nepřesná, ovšem množství šípů bylo velice nepříjemné a tu a tam si vybralo svou oběť.

Posily z přístavu zatlačily kostlivce k patě hradby, kde se boj zastavil na mrtvém bodě. Ani jedna ze stran neměla dost sil na to, aby prorazila pevně sevřené řady protivníků. To nám však nevadilo. Čas byl na naší straně, neboť vodomety s olejem se blížily do vytipovaných pozic, odkud měly každým okamžikem zahájit na kostlivce palbu.

Náhle jeden z obránců padl. Po něm další a další. To by nebylo nikterak divné, vždyť jsme byli v boji. Divné na tom bylo to, že začali padat i obránci ze zadních řad.

V našich sevřených šicích se objevily mezery, kterými začali kostlivci pronikat do naší formace. Ta se začala brzy hroutit. To by ovšem nebylo tak zlé, kdyby zůstalo jen u toho.

Záhadná úmrtí se mezi obránci šířila. Společně s nimi se šířila i panika. První obránci odhodili zbraně a snažili se co nejrychleji dostat do vnitřního města. V tu chvíli vedle mě padl můj pobočník. Sklonil jsem se k němu a v rychlosti si ho prohlédl.

První pohled na něj neodhalil žádné zranění. Pak jsem mu však vyhrnul košili. Pod ní jsem objevil spálené skvrny, které mi cosi připomínaly. Má mysl pracovala na plné obrátky. Cosi mě začalo pálit na hrudi. Teprve bolest mi připomněla, kde jsem podobná zranění viděl. Bylo tomu v Darak Helmu poté, co jsme se poprvé střetli s neviděnými hrůzami. „Všichni, kdo máte svitek s ochranou před neviděnými, ho okamžitě rozlomte,“ zařval jsem a svůj rozkaz jsem ihned provedl. V záblesku vyvolávané ochrany jsem Ukázka elektronické knihy