Povídky z jedné kapsy (Ukázka, strana 99)

Kartářka se nás zeptala, která z nás chce vykládat první. Kamarádka hned řekla, ať vyloží mně. Byla jsem celá nesvá…, trochu jsem se vnitřně chvěla, co říct, bála jsem se, co se dozvím…

No, shrnu to. Napřed nám oběma vykládala karty a pak nám domácí paní udělala kávu a když jsme ji vypily, tak nám ještě věštila z logru.

Dozvěděla jsem se spoustu věcí, všechny je ani nebudu vyjmenovávat, ale co mě překvapilo, když mně řekla, že můj muž bude nemocný, a dokonce ukázala na těle, kde bude mít onu nemoc a že na ni zemře. To byl pro mě tedy šok. Ale vzala jsem to v prvé chvíli tak, že to určitě nebude pravda. Ona mně ale vzápětí řekla, že to nebude hned, že to bude, až děti odrostou, a tím jsem se uklidnila, protože ve mně byl stále tzv. „nevěřící Tomáš“... Vykládání karet byla pro mě tak trochu zábava, zkrátka ještě jsem nic takového nezažila, a tak jsem tomu ani nedávala víru, že to bude pravda všechno, co mně kartářka řekne. Poté pokračovala dál a řekla mně, že budu mít ještě holčičku za mnoho let a spoustu jiných věcí, mimo to i to, že mě vidí jako nevěstu na lodi po smrti mého manžela.

No, co dodat, brala jsem to jako, když vidím anebo čtu knížku a tam se tohle všechno dozvím. Zkrátka byla jsem mladá, ještě jsem nic zvláštního nezažila, když pominu smrt rodičů a život, který pak následoval po jejich smrti, nebyl pro mě zrovna procházka růžovou zahradou. Přes to jsem se ale dostala, byla jsem už dospělá a vdaná a teď jsem žila už jiný život po boku mého muže a mých dětí. A tak tato situace byla pro mě něco úplně jiného, nového a já jsem to pak v duchu promílala, co jsem se dozvěděla.

98

Mimo výklad karet jsme se bavily i o různých jiných věcech.

I z kávy, kterou nám pak domácí paní udělala, mně řekla úplně to samé, co vyčetla z karet. Bylo to i spousta jiných věcí, které mně věštila a které i když nebyly tak závažné, přesto mně utkvěly v paměti a opravdu se splnily.

To, co posléze vykládala mojí kamarádce, to jsem ani nevnímala, byla jsem plná věštby, kterou mně kartářka předpověděla, a myslela jsem jenom na to, i když jak jsem uvedla, moc jsem tomu nevěřila.

Ale ještě ten den, když jsme se vrátily domů se mně splnila jedna předpověď, když přijel můj muž domů z Děčína. Tak mně řekl, že byl u soudu jako svědek kvůli jedné zlodějce, která kradla v samoobsluze. I to se mně splnilo. A neuběhl ani týden, když přišlo psaní z Moravy, že manželův otec onemocněl a je v nemocnici a další den, že zemřel. I to mně řekla kartářka a když mně povídala, že dostanu zprávu, že onemocněl starý muž z dálky a poté, že zemřel.

Na to jsem jí odpověděla, že ano, že jsem dostala dopis ze Slovenska, že onemocněl dědeček, že mu bylo 85 let a poté že zemřel, tak mně na to odpověděla, že to nebude z tak velké dálky a že mu nebude tolik let. Bylo to tak. Manželův otec byl o 15 let mladší něž dědeček a byl z Moravy a můj dědeček ze Slovenska.

Já jsem se zmínila manželovi ještě před tím, než zpráva přišla, že jsem byla u kartářky s kamarádkou a co mně řekla, vyjma to, že má zemřít, to jsem mu samozřejmě říct nemohla a ani jsem tomu nevěřila, ale teď, když se vyplnila tato předpověď, tak ve mně hrklo. Byla jsem docela v šoku, to se určitě nestane, řekla jsem si v duchu, nakonec to mělo být až za mnoho a mnoho let, až děti vyrostou, a teď byly ještě 99

malé. Říká se, že osudu se člověk nevyhne, je to tak? Ne, to se jen tak říká, to nebude pravda, co mně předpověděla. Určitě ne, jsem si v duchu říkala, to se nestane.

Manžel mně potom vynadal, že jsem to přivolala, co se stalo, což byl holý nesmysl. Jak jsem to já mohla přivolat?

Léta ubíhaly, děti rostly, pomalu dospívaly a nám se narodila po mnoha letech ještě dcerka. Synům bylo šestnáct a osmnáct let, když přišla na svět. Za dlouho, ale já si moc přála mít ještě holčičku, a to se splnilo. Ale splnila se i předpověď kartářky, že ji ještě budeme mít.

A to už jsem se začínala i bát…

Manžel nemocný zatím nebyl, ale občas si prohmatával místo, kde byl žlučník, a když jsem ho náhodou při tom viděla, protože to bylo vícekrát, tak jsem se ptala, jestli ho něco bolí. Vždycky mně řekl, že ne. Také míval flekatý obličej, to, když se napil a bylo mu zle, že pak zvracel. To se ho drželo i tři dny. Musela jsem mu půjčovat i krém na pleť Dermacol, aby si to trochu zamaskoval, ale stejně to bylo vidět.

Po čase začal pokašlávat, ne moc ale každou chvilku. Nelíbilo se mně to, a tak jsem mu říkala, ať jde k lékaři. Nechtěl, že ho to přejde.

On doktory nemusel i když jich znal spoustu vzhledem ke svému zaměstnání. Ale pak se začínaly objevovat hlášky, že se vrátila tuberkulóza a my měli ještě dcerku, které bylo třináct let, a tak jsem se bála, jestli není muž nakažen tuberkulózou. Šel. Dostal spoustu prášků a po využívání měl jít na kontrolu. Na týden mu ty prášky pomohly, ale po týdnu začal kašlat znovu. A tak jsem znovu na něj tlačila, že musí jít zase k lékaři, že když mu léky nepomohly, že ho pošlou na další vyšetření. A tak šel...Poslali ho na rtg, tam se něco 100 Ukázka elektronické knihy