včetně mladých a málo známých. Marián zahrál jednu skladbu a nechal to na gratulantech. Z Česka přijeli i Michael Kocáb a David Koller. I když jsem naší dceři Káče nikdy okatě nedoporučoval žádného muzikanta ani žádnou písničku a ona šla jen za hlasem svého gusta, často jsme se nakonec sešli. Velkou radost mně ale udělala, když si na své svatbě v roce 2008 nechala v kostele zahrát Mariánovu písničku Ľalia polná. A stejná písnička mě zastihla, když jsem četl o devět let později zprávu o pohřbu Mariána Vargy. Od svých bratislavských přátel jsem už dlouho věděl, že na tom Marián není dobře. Že těch žaludečních, plicních, kloubních a ještě horších nemocí by bylo moc i na člověka ne tak křehkého, jako byl Marián. Ale pořád jsem věřil. Kolikrát předtím se už zdálo, že je u konce svých sil, a pokaždé se z toho i s pomocí své obětavé ženy Janky dostal. I na červencový festival Pohoda v Trenčíně se ještě nechal na invalidním vozíku na chvilku dovézt mezi diváky. Mozek, duše a sluch mu stále sloužily. Dokonce i jazyk měl mlsný. Dostal chuť na pomerančovou hořčici. Věrný kamarád Agnes Snopko nemohl takovou sehnat po celé Praze, až mu ji pro Mariána vlastnoručně vyrobil kuchař z Lucerny. Ale v úterý osmého srpna se Mariánovi v nemocnici přitížilo. Nechtěl tam zemřít, požádal, ať ho odvezou domů: k manželce a ke Kubovi Kudláčovi, synovi Mariánovy sestry Zuzany, už taky skladateli. A odtud druhý den, ve středu po deváté ráno, ve spánku odešel do muzikantského nebe za jinými cherubíny slovenské hudby, Dežem Ursinym a Jarem Filipem. Na nedělním pohřbu v bratislavském kostele církve bratrské v Cukrové ulici se přišli s Mariánem rozloučit
98