„Ne.“ „Čestné slovo?“ „Na mou čest.“ „Tedy mi podejte rámě a jděme.“82
Zdlouhavé irelevantní dialogy samozřejmě najdeme i jinde – třeba u Ionesca nebo Ivy Compton-Burnettové –, ale v těchto případech je dialog nekonzistentní právě proto, aby irelevanci vyjadřoval. U Dumase by ale žárlivý milenec a žena, kteří chtějí co nejrychleji přivést vévodu z Buckinghamu za francouzskou královnou, neměli ztrácet čas takto „marivauxovským“ rozhovorem. Tohle prodlévání není „funkční“, naopak se spíš podobá zpomalování v pornografických snímcích. A přesto byl Dumas mistrem v tvorbě takového narativního prodlévání, které má za cíl navodit (smím-li to tak nazvat) dobu úzkostlivého napětí – jinými slovy oddálit příchod dramatického konce. V tomto směru je jeho vrcholným dílem Hrabě Monte Christo. Už Aristotelés tvrdil, že katastrofě a katarzi by měly předcházet dlouhé peripetie. Ve vynikajícím filmu Johna Sturgese Černý den v Black Rock (1954) vystupuje Spencer Tracy jako veterán z druhé světové války, klidný chlapík s ochromenou levou paží, 82
Alexandre Dumas, Tři mušketýři, přel. Jaroslav Janů, Praha: Albatros 1987, s. 139–140. Překlad mírně upraven.
97
6kor ECO LESY216.indd 97
10.10.2023 8:47:38
který přijede do zapadlého městečka vyhledat otce mrtvého japonského vojáka a stane se terčem nesnesitelné dennodenní šikany ze strany rasistických ničemů. Diváci se ztotožňují s Tracyho utrpením a touží po nemožné pomstě, celou hodinu nevýslovně trpí… Až jednou se do Tracyho pustí další darebák, zatímco Tracy popíjí v bufetu, a trpělivý hrdina ho prudce udeří zdravou rukou: zloduch klopýtá přes celé bistro, proletí vstupními dveřmi a padá na zem. K násilí dochází naprosto nečekaně, ale předcházela mu tak pomalá řada neskutečně zraňujících urážek, že pro diváka nabývá katarzní hodnoty – teď se konečně může uvolnit. Kdyby nemusel čekat tak dlouho a nepociťoval úzkostlivé napětí tak intenzivně, katarze by nebyla tak naprostá. Itálie patří k zemím, kde do kina smíte vejít v kteroukoliv dobu a zůstat i poté, co film už skončil a pouštějí ho zase od začátku. Myslím, že je to dobrý zvyk, protože zastávám názor, že film je v určitém ohledu jako život: když jsem vkročil do tohohle života, moji rodiče už také žili a Homérova Odysseia už byla napsána, takže jsem si jako v Sylvii musel příběh domyslet zpětně, dokud jsem více méně nechápal, co se na světě stalo, než jsem do něj přišel. Přijde mi tudíž v pořádku dělat to s filmy stejně. Když jsem jednou večer sledoval Černý den v Black Rock, všiml jsem si, že po Tracyho 98
6kor ECO LESY216.indd 98
10.10.2023 8:47:38
výpadu (k němuž nedochází na konci filmu) se polovina diváků zvedla a odešla. To byli diváci, kteří přišli na začátku delectatio morosa a zůstali, aby si ještě jednou vychutnali všechny přípravné fáze momentu osvobození. Z toho je vidět, že doba úzkostlivého napětí neslouží jen k udržení pozornosti naivního diváka první úrovně, ale také ke stimulaci estetického prožitku diváka druhé úrovně. Vlastně bych určitě nechtěl, abyste si mysleli, že tyto techniky (které jsou samozřejmě lépe rozpoznatelné v méně komplexních dílech) patří jen k populárnímu umění nebo literatuře. Rád bych vám teď ukázal příklad prodlévání v epickém měřítku, které trvá stovky stran a jehož funkcí je připravit nás na chvíli nekonečné rozkoše a blaha, vedle nichž pornografické požitky blednou. Mám na mysli Božskou komedii Danta Alighieriho. A pokud máme mluvit o Dantovi, musíme se zaobírat či se rovnou pokusit stát jeho modelovým čtenářem, tedy středověkým čtenářem, který pevně věřil, že lidská pouť na tomto světě by měla směřovat k momentu vrcholné extáze – patření na Boha. K Dantově básni však tento čtenář přistupoval jako k fikci a Dorothy Sayersová v předmluvě ke svému překladu tohoto díla správně radí, že ideální je „začít od první řádky a dočíst ho rovnou až do konce, nechat se strhnout živostí vyprávění a svižným plynutím veršů“. 99
6kor ECO LESY216.indd 99
10.10.2023 8:47:38
Ukázka elektronické knihy