• Průběh teplotního pole v noci: v období mimo oslunění fasády dochází velmi rychle k přiblížení obou vlhkostních křivek. Rozdíl v absolutních hodnotách minimální a maximální relativní vlhkosti vzduchu v provětrávané mezeře je v řádech pouhých jednotek procent, kvalita vzduchu v provětrávané mezeře se z pohledu změny jeho relativní vlhkosti po výšce výpočtového modelu téměř nemění. Prostředí provětrávané mezery je konfrontováno se vzduchem do mezery vstupujícím a hodnotami jeho relativní vlhkosti, která je v daném období poměrně vysoká (nezřídka dosahuje i 100% hodnot). Četnost kolizních jevů (dosažení varovného stavu φcv < 90 % dle odst. 6.4 ČSN 73 0540-2, výskyt kondenzace na vnitřním povrchu obkladu fasády (ve 35,42 % doby všech čtyř po sobě jdoucích dnů) a výskyt kondenzace ve vzduchu proudícím v provětrávané mezeře (v 15,63 % doby všech čtyř po sobě jdoucích dnů) je vysoký a zasahuje téměř celé časové úseky dnů bez oslunění fasády – viz např. podvečer a noc mezi 17. a 18. lednem. Výsledky jednoznačně poukazují na závislost vlhkostního pole v prostředí provětrávané mezery nejen na vliv oslunění fasády, ale také na výši relativní vlhkosti vnějšího vzduchu vstupujícího do prostředí provětrávané mezery. Tepelný tok z interiérové strany konstrukce obvodového pláště v kombinaci se záporným teplotním tokem mezi fasádou a noční oblohou je tak malý, že i při neustále proudícím vzduchu v provětrávané mezeře nedojde k takovému poklesu jeho relativní vlhkosti, aby ke kolizním stavům nedocházelo. • Diference hodnot relativní vlhkosti: pro konstrukční a materiálové řešení fasády hrají důležitou úlohu nejenom absolutní hodnoty konkrétních vlhkostních křivek, ale i jejich vzájemná diference. • Diference vlhkostního pole v nočním období: zatímco diference v denním období dosahují hodnot v řádech několika desítek procent, diference v nočním období bez vlivu oslunění a s vlivem záporného teplotního toku mezi fasádou a noční oblohou dosahují rozdílů v řádech jednotek procent, a to jak mezi jednotlivými křivkami vlhkostního pole výpočtového modelu fasády, tak i s ohledem na absolutní hodnoty relativní vlhkosti vnějšího vzduchu v konkrétní hodině. K nárůstům k maximálním hodnotám diferencí s vlivem sluneční radiace dochází ruku v ruce s nárůsty hodnot sluneční radiace, a to v řádu několika málo hodin, stejně jako při poklesu hodnot po západu Slunce. • Diference vlhkostního pole v denním období: stejně jako v případě absolutních hodnot průběhu vlhkostních křivek v prostředí provětrávané mezery jsou hodnoty sluneční radiace v jasné korelaci s hodnotami diferencí vlhkostního pole. S rostoucími hodnotami slunečního záření rostou i velikosti diferencí nejen mezi minimálními a maximálními hodnotami konkrétní křivky, ale i velikosti diferencí mezi křivkami vlhkostního pole výpočtového modelu a absolutními hodnotami relativní vlhkosti vnějšího vzduchu. K nejvyšším diferencím dochází v posledním dni sledované série lednových mrazivých dnů, tedy 18. ledna, kdy jsou hodnoty přímého slunečního záření nejvyšší (947 W/m2 ve 12.00 hodin): • relativní vlhkost vnějšího vzduchu: 64,5 %; • maximální hodnota relativní vlhkosti vzduchu v provětrávané mezeře: 64,5 % (do provětrávané mezery vstupuje vnější vzduch); • minimální hodnota relativní vlhkosti vzduchu v provětrávané mezeře: 8,9 % (v této hodině dojde na výšku výpočtového modelu 3 m k vysušení vzduchu proudícího v provětrávané mezeře až o 55,6 %); • maximální hodnoty diferencí vlhkostního pole v celé sérii sledovaných dnů: ve čtyřech po sobě jdoucích dnech jsou dosažené rozdíly vlhkostních křivek vždy v řádech několika desítek procent. Zjednodušeně řečeno, provětrávaná mezera obvodového pláště plní s podporou sluneční radiace svou očekávanou funkci velmi dobře, a to v každém dni v počtu hodin odpovídajících době oslunění fasády (obr. 54). Korelace rychlosti proudění v prostředí provětrávané mezery a dalších navazujících jevů (kvalita vnějšího prostředí vč. oslunění fasády / teplotní pole provětrávané mezery / vlhkostní pole
98