tu hned vypadá mnohem útulněji. Došla k posteli a položila na slamník dlaň. Když nic jiného, alespoň byl suchý. „Peřiny vám přinesu,“ ujistila ji správcová. „A kadibudky najdete na konci chodby. Jedna z nich by měla být volná.“ Správcová vyšla z místnosti a Valerie rychle otevřela skříň. Prohmatala zadní stěnu, ale nenašla nic zajímavého. Ještě se zastavila u dveří a důkladně si z obou stran prohlédla mechanismus závory. Po tváři jí přeběhl kratičký úsměv. Bylo hezké potvrdit si své dohady, přestože závěry, které z nich vyplývaly, se jí příliš nezamlouvaly. *** Zpět v sále s výčepem Valerie zjistila, že její manžel už dopil čaj. Poznala to podle odmítavě sevřených rtů a prázdného hrnku postaveného na stolku. Kromě toho tentokrát neměl kam tekutinu nenápadně vylít. „Pojď si odpočinout do pokoje, můj drahý,“ pobídla ho, když mu pomáhala na nohy. Když pod ním při prvním kroku podklesly nohy, musela ho podepřít. Tentokrát nesla brašnu ona. Markrabě zvedl jen svůj podlouhlý balík. „Buď to začínáš s rolí přehánět, nebo bych si opravdu měla dělat starosti,“ pokárala ho tichounce během chůze. „Hraju to,“ uklidnil ji stejně tiše. Maličko si oddechla, přestože ji to nepřekvapilo. Už při návratu si všimla, že jeho pokožka získala zdravější barvu a propadlé tváře se začínaly vyhlazovat. Do pokoje zamířili ve správný čas. Někdo by ho přece jen mohl poznat. K pokoji došli v okamžiku, kdy z něho vycházela správcová.
98