5 Věrný hlídač Já jsem velká, věčná skála; ale co je Golgota? Jsem, který jsem – nikdo nemůže pochybovat, kde mě nalézt; ale kde je Golgota? – Selma Lagerlöfová
V honbě za vyhrazením práva na jeruzalémskou minulost zajistil Warren Británii – jak se alespoň zdálo – solidní náskok. Pruský vpád do Francie několik měsíců po Warrenově návratu do Londýna vyřadil ze soutěže hlavního konkurenta – a povstání revolucionářů na konci války císaře i s jeho dvorem vyhnalo. Sesazený Napoleon III. uprchl na venkovské sídlo nedaleko britské metropole a de Saulcy s chotí ho následovali. Bývalý senátor a průkopník jeruzalémské archeologie tak byl nucen vypomáhat s organizací sbírky starověkých mincí v Britském muzeu, instituci, jíž se dříve posmíval. Žádné velkoryse financované vládní mise do Svaté země se už nekonaly. Roku 1871 založili dělničtí odpůrci monarchie požár, jenž takřka zničil Louvre včetně sarkofágu, který de Saulcy triumfálně přivezl do Paříže. Téhož roku krátce po Warrenově odjezdu učinil jiný Francouz v Jeruzalémě jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů. Mladý badatel a diplomat Charles Clermont-Ganneau vykopal hned u brány vedoucí do Vznešené svatyně otlučený kus kamene s řeckým nápisem, varujícím každého, kdo není Žid, před vstupem do svatého okrsku uvnitř chrámového komplexu: „Kdokoli bude přistižen, sám zodpovídá za svou následnou smrt.“ Nápis nalezený pouhých padesát metrů od vstupu na plošinu je zmíněn v dobových zprávách a spolu s mohutnými zdmi poskytoval jeden z mála nepopiratelných hmotných pozůstatků komplexu zrenovovaného Herodem Velikým a zničeného Římany roku 70 n. l. „Je pozoruhodné,“ napsal Clermont-Ganneau, „že tento kámen, … pocházející z [areálu] starého židovského Chrámu, zůstal tak blízko původního umístění.“ Z Anglie se rok nato vydal do Jeruzaléma Warrenův nástupce, taktéž ženijní poručík: teprve čtyřiadvacetiletý vnuk slavného evangelikálního odpůrce 97