Rose mě překvapila a při odpovědi ani nezaváhala: „Rose Hawthornová. Já budu ta manželka, jak už víte.“ „Ano, vím. Vlastně jsem původně ani nemohla uvěřit, že se usadil, přesto jste tady.“ Rose se usmála ještě o trošku víc, jako by chtěla vyrovnat šíři úsměvu na Samanthině tváři. „Jsem tady,“ přikývla. Samantha pustila Rose a odtáhla si židli. Zadívala se na Freda a srdečně ho oslovila: „Frede, Evelyn se k nám dnes večer nepřipojí?“ „Syn chytil nějaký břišní bacil od jednoho z kamarádů. Zůstala s ním doma.“ Pořád jsem byl naštvaný kvůli Samanthině polibku, takže jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, co dělám. „Samantha rok a půl chodí se státním návladním,“ vyhrkl jsem směrem k Rose tiše. Potom jsem se zamračil na stůl a zvedl sklenku s vodou. Tohle nebylo skutečné manželství, nemusel jsem jí vykládat o svých předchozích vztazích. Jestli se mezi vztahy dá počítat, když se člověk s někým před čtyřmi lety vyspal. Co to se mnou sakra je? „To je fajn. Asi. Je to pro ni fajn?“ pošeptala mi Rose zmateně. Položil jsem si ruku na opěradlo její židle. Ztuhla ještě víc, takže jsem se naklonil a pošeptal jí do ucha. „Tohle není přirozené chování.“ Sahala pro svoji sklenku, ale jakmile jsem vypustil první slovo z pusy, málem ji převrhla. Možná jsem u ní byl příliš blízko. „Ach, sak… ra,“ zaklela. Její tváře získaly červený nádech a omluvila se Fredovi, který její sklenku pohotově zachytil. „Wes už parkuje, trčel v zácpě,“ vysvětlil George, když znovu usedal ke stolu. „Samantho, jsem rád, že ses k nám rozhodla přidat.“ „Děláš si srandu? To bych si za nic na světě nenechala ujít.“ Zatímco si ti tři začali povídat, Rose se opřela a naše oči se na vteřinu setkaly. Naklonila se ke mně a já sehnul hlavu, aby měla ústa blíž k mému uchu. Bylo to pro ni takhle jednodušší a nikdo jiný neslyšel, co si říkáme. „Já se chovám přirozeně,“ šeptla.
98
„Co jsme se posadili, tak ses na mě ještě nepodívala. Zkus se chovat aspoň tak, jako by ti moje společnost nevadila.“ Překvapeně se odtáhla a vzhlédla k mým očím. „Dobrý večer vespolek. Zůstal jsem trčet v zácpě – klasický New York,“ zahlaholil Wes Doyle, který právě došel k našemu stolu. „Pár bloků odsud došlo k nehodě – nějaký chlap narazil do taxíku. Omlouvám se.“ Přestali jsme si s Rose šeptat a nastalo další kolo potřásání rukou a představování. Potom jsme se konečně usadili. Znovu se objevil číšník a objednali jsme si pití. „Jídelní lístky nebudou?“ zeptala se Rose diskrétně, když byli všichni ostatní zaujatí hovorem. „Tahle restaurace je vyhlášená svými prix fixe menu. Šéfkuchař je vždy po pár večerech obměňuje. Mělo by to být výborné. A dnes nás, myslím, čekají mořské plody.“ Přikývla a odtáhla se. Než jsem mohl upoutat její pozornost a zeptat se, co je zase špatně, dorazil první chod: opékané mušle s mandlovou zálivkou podávané na rozpůlených skořápkách. Jelikož se Wes Doyle dal považovat za velkou rybu, všichni u stolu mu hned začali slibovat hory doly a ujišťovat ho, že se jeho jméno octne na seznamu lidí, kteří mají pro firmu největší prioritu, moji pozornost však zaměstnalo něco jiného. Sledoval jsem Rosiny pohyby. Položila si do klína ubrousek a zahleděla se na mušle na svém talíři. Vzala si nůž a vidličku, ukrojila si kousek a pomalu ho nesla ke rtům. Zvláštně fascinován jsem hleděl, jak žvýká déle, než bylo nutné, a pak se nutí polknout. Tiše si odkašlala a sáhla po sklenici, aby mohla sousto zapít. Všem okolo mohla připadat elegantně. Mohli si myslet, že jí to chutná, ale podle mě vypadala, jako bychom ji nutili jíst odpadky. „Jacku?“ ozval se George a já musel přesunout pozornost k němu, protože na mě hleděli všichni – všichni kromě Rose. „Nechceš něco dodat?“ Chvilku mi trvalo, než jsem přehodil výhybku. „Myslím, že Wes ví, co si o tom myslím.“ Ohlédl jsem se na Wese a ten přikývl. Během
99
několika let vybudoval z ničeho neuvěřitelně úspěšnou technologickou společnost a nedávno se rozhodl změnit právnickou firmu, když jeho předchozí právníci prohráli případ, který se pak propíral v médiích a ničili jeho společnosti reputaci. Měla to být snadná výhra, ale udělali několik zásadních chyb – a já mu ty chyby nastínil. „Můžu vás stejně jako včera ujistit, že by šlo o zásadní omyl, pakliže se rozhodnete pro kteroukoli jinou firmu. Myslím, že po tom, co se stalo posledně, už nechcete se společností, kterou jste s velkým úsilím vybudoval, riskovat.“ Všechno jsem mu vysvětlil předchozího dne, kdy se zastavil u mě v kanceláři. Dal si načas, aby se vyptal na všechny otázky, které měl, a já je všechny upřímně zodpověděl. Jestli se pro nás rozhodne, bude vědět, co může čekat. Nepovažoval jsem za nutné dodávat ještě něco dalšího – buď se rozhodne správně, nebo ne. Měl všechna fakta a zbytek byl na něm. Všichni u stolu se soustředili na mě, všichni kromě mojí ženy. Na vteřinku se zastavila s vidličkou na půl cesty ke rtům, krátce zaváhala, a pak pohyb dokončila. Samantha si odkašlala. „Myslím, že Jack se snaží…“ Wes ji mávnutím ruky zastavil. „Ale ne. Nemusíte mi nic vysvětlovat, Samantho. Líbí se mi, že mluví otevřeně. Já tu upřímnost potřebuju. A ano, včera jsme si o tom promluvili v jeho kanceláři a má pravdu. Nemůžu si dovolit zmýlit se v lidech, kteří mají chránit mě a moje dílo.“ Fred se k nám připojil a pokračovali v nesmyslné konverzaci. Pokud jsem se nepletl, Wes už se rozhodl, ale zdálo se, že potřebuje slyšet další ujištění. Ať už to bylo jakkoli bezpředmětné, jeho zdrženlivost jsem chápal. Všichni se rádi nechávali hýčkat a on vypadal jako někdo, kdo si užívá, že je středem pozornosti. Sám jsem si dal pár soust a tajně jsem dál sledoval Rose, ačkoli jsem věděl, jak je to vzhledem k naší situaci nebezpečné. Byla to pracovní večeře, ne příležitost k okukování mojí falešné manželky, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě. Ale čím víc jsem od ní nedokázal odtrhnout zrak, tím víc jsem si uvědomoval, že se tváří, jako bych vedle
100
Ukázka elektronické knihy