98
Tak jsem říkal, že to můžu zkusit. Ale než k tomuhle došlo, tak řekli, ať se přihlásím na generálního. Říkal jsem: „Co tam budu dělat? To je nesmysl.“ Ale asi bylo málo uchazečů, nebo nevím, prostě mě vybrali na generálního v Centrotexu, od dubna 1991. Což pak pro mě bylo zajímavých devět let. Odkud přicházely tyhle výzvy nebo nabídky, abyste se přihlásil do výběrového řízení? Tehdy vlastně od tajemníka představenstva. Oni si tipovali lidi, kteří by se jim hodili, a nějak na mě došlo. Myslím, že v Centrotexu byl někdo ze mzdovky, který mě znal ještě z různých školení na ministerstvu zahraničního obchodu, tak ten mě snad doporučil. A já jsem cítil, že už nechci být dál u likvidace Pragoinvestu, to nebylo příjemné, navíc to byla práce spíš pro klasického účetního nebo likvidátora. Takže jsem přešel do Centrotexu, tehdy to byl ještě silný podnik, i když už dostal dost ran. Tou atomizací a odstředivými tendencemi, protože si kdejaká fabrika myslela, že umí dělat obchod lépe než podnik zahraničního obchodu, což se ukázalo v mnoha případech jako hluboký omyl. No ale byly divoký devadesátky, různě se to zkoušelo, slovo chlapa neplatilo a sliby a podání ruky byl přežitek. Já jsem si přivedl šikovného ekonomického náměstka, ten bohužel v roce 1995 zemřel a po jeho odchodu už to nebylo ono. Dostal jsem ještě pár dalších šikovných lidí, vzal jsem si k sobě pana Václava Valeše, místopředsedu vlády, když ve vládě skončil. Potom dalšího odborníka, letitého obchodního radu ve Finsku, náměstkyni z ministerstva průmyslu, prostě pár schopných lidí, teoretiků i praktiků. A s těmi jsme dělali určité pokusy, jak Centrotex zachránit. Vláda nám v tomhle nepomohla, i když jsme byli u různých jednání, s Kočárníkem, Tošovským, Klausem… Ale Klaus byl dost neoblomný a říkal, že všechno rozhodne trh. A já jsem říkal: „Trh, speciálně v případě textilu, je průser, Čína sem navalí levný šmejdy, a tomu nikdy nemůže náš textilní průmysl konkurovat.“ Samozřejmě, byla tu řada mizerných fabrik, se zastaralými výrobními programy. Ale řada textilních podniků byla špičkových. Juta Dvůr Králové, Veba Broumov. Seba byla špatná, Tiba byla špatná, OP Prostějov byl spíš rozkradený, nebyl špatný. V Písku Jitex byl docela dobrý. Byla řada dobrých podniků, ale nedalo se to udržet. Prostě se banky přehřály, vzniklo strašně moc bank. Řada z nich na tohle dojela. A pak zase začaly být banky na peníze opatrné. ČSOB byla v té době naše hlavní banka, ale my jsme potřebovali diverzifi-