kabát, přehodil si ho přes ruku a kouzlo bylo totam. Měl v úmyslu jí pomoct? Dlouze vydechla, přešla k oponě a roztáhla ji. Klesla na kolena, ale stačil jen letmý pohled, aby se ujistila, že ani tady vzadu žádné kostýmy schované nejsou. „Bez úspěchu?“ zeptal se Jack, který se objevil za ní. Belle zavrtěla hlavou. „Vánoční představení hrajeme už za dva týdny, každý rok používáme stejné kostýmy.“ Ušklíbla se. „Děti budou zítra dělat konkurz a první, co budou chtít, jakmile jim řeknu, kdo dostal jakou roli, je převléknout se do masky. Nemám tušení, jestli jim ty kostýmy budou sedět, a co já vím, mohli se do nich dostat moli.“ „Vůbec vás nenapadá, kam ještě byste se mohla podívat?“ Rozhlédl se po hale. Belle vstala a ometla si prach z kolen. „Je tu skříň pro personál a nad ní taková malá půdička. Nic jiného už mě nenapadá.“ Při představě, že by měla vylézt nahoru do stísněného prostoru, se otřásla. „Až se tam podívám, co kdybychom probrali vánoční seznam vaší babičky? Dneska jsem neměla moc času o něm přemýšlet.“ Konečky prstů si promnula spánky. Začínala ji bolet hlava. „Jasně,“ souhlasil Jack. Belle popadla kabát a odešla z haly do dětské jídelny. Podle klapotu Jackových kroků na parketách poznala, že jde za ní. „Belle?“ oslovila ji Robina. Objevila se ve dveřích, které vedly do hlavního vstupního prostoru do školy, kde se nacházela malá knihovna, recepce a její kancelář. Jakmile spatřila Jacka, napřímila záda, uhladila si rukou nažehlený černý kostýmek a nabídla mu okouzlující úsměv, který Belle vídala jen zřídka. „Máme návštěvu?“ „Tohle je Jack Hamilton-Kirk, vnuk paní Lachlanové.“ Belle 97
při představování mávla rukou. „Jacku, tohle je Robina Sinclairová, ředitelka naší školy. Jack mi pomáhá hledat kostýmy pro vánoční představení.“ „Je to tak, rád vás poznávám.“ Když jí Jack potřásl rukou, Robina se začervenala. Pak neochotně přesunula pozornost na Belle, ale dala si načas, než Jackovu ruku pustila. „Musím už jít, chumelí čím dál víc a já mám před sebou dlouhou cestu. Můžu tě tu nechat samotnou, řekneš pak školníkovi, že má zamknout? Uklízečky skončily už před dvaceti minutami, takže teď zůstaneš ve škole jen ty.“ Belle přikývla. „Můžeš přijít zítra dřív? Plánuju uspořádat schůzi ohledně nových osnov a potřebuju, aby ses podívala na pár věcí. Nebuď tu dlouho, děvče – a nejezdi na kole.“ Zahrozila Belle prstem. „Víš, jak to dopadlo minule.“ Mrkla na Jacka. „Díkybohu že se babičce nestalo nic hrozného.“ „Jistě.“ Belle přikývla a Robina se znovu zářivě usmála, pak jim popřála dobrou noc. Poté co Robina odešla, Belle odvedla Jacka přes jídelnu, ve které ozdobila další vánoční stromek a dnes odpoledne o přestávce pomohla několika dětem pověsit na stěny girlandy. Na pravé straně místnosti naproti šatnám dětí se nacházely dveře. Rozsvítila a uvedla Jacka dovnitř. Místnost byla malá, ale útulná, u zadní stěny stála hnědá kožená pohovka, kterou škole věnoval jeden z rodičů, a také velký stůl a kolem něj židle. Belle a ostatní učitelé tu trávili přestávky, když neměli službu na hřišti – aby oznámkovali úlohy, připravili si plán vyučování nebo prostě jen proto, že toužili po společnosti dospělých a teplém nápoji, který by je vzkřísil. Belle zapnula konvici, otevřela skříňku a vyndala z ní plechovku se sušenkami, které upekla dnes ráno. Byla ráda, že jich pár zbylo. Zaměstnanci školy 98
se domluvili, že budou střídavě nosit drobné občerstvení, ale většina z nich neměla čas, takže Belliny sušenky většinou nevydržely dlouho. „Chovejte se jako doma,“ pobídla ho a ukázala na stůl. „Udělám vám něco k pití a klidně si dejte nohy nahoru, než se podívám na to poslední místo.“ Jack si opatrně odložil kabát na pohovku a vedle něj položil svůj laptop. Belle mezitím prohrabala kabelku, našla lahvičku s paralenem a spolkla rovnou dvě tabletky. „Nešlo by to rychleji, kdybych vám pomohl?“ zeptal se Jack a sledoval ji, jak vrací lékovku do kabelky. Jeho nabídka Belle překvapila. „Může tam být spousta prachu.“ Významně pohlédla na jeho oblečení. „To risknu.“ Zasunul ruce do kapes tmavých kalhot a usmál se na ni, jeden koutek se mu zvedl víc než druhý. Sevřel se jí žaludek, protože to od něj bylo upřímné a nečekané. „Máte hezčí šaty než já.“ „No… dobře… tak tedy jo,“ souhlasila a odvedla ho ze sborovny přes jídelnu do tmavé chodby. Vpravo visela cedule s nápisem 1. třída a přímo před nimi byl kabinet, kde učitelé uchovávali pracovní potřeby. Rodičovské sdružení do něj obvykle nemělo přístup, ale nad ním byla pod střechou malá půda, což bylo poslední místo, kde mohla Belle hledat. Je možné, že se loni někomu podařilo dostat se dovnitř? Když odemkla dveře a vešla, popřála si štěstí. Jack vešel za ní a Belle si najednou uvědomila, jak je ten prostor malý. Z prvního rychlého pohledu na uklizené police bylo jasné, že tady ty kostýmy nejsou. Zadívala se ke stropu a pak vytáhla zpoza polic napravo malé bílé štafle. Když se je snažila rozložit, vrazila jimi do Jacka. Zrychlil se jí tep. Naposledy byla takhle blízko muži, když jí její bývalý přítel, 99
Ukázka elektronické knihy