Tohle všechno jsem já (Ukázka, strana 99)

odstrčit. Břemeny zatížené vnitřní systémy jsou citlivá prostředí a podle toho k nim musíme přistupovat a vstupovat do nich. Vaši ochránci se celý život snažili držet vás (a všechny ostatní) dál od vyhnanců, takže je třeba se s nimi nejprve poradit a přesvědčit je, že existuje dobrý důvod, proč vás k nim mají pustit. Bez povolení ochránců k vyhnancům nechodíme.

Drsně jsem se o tom poučil v začátcích vývoje IFS. Když ­klienti popisovali, že mají části, jež zakoušejí intenzivní bolest nebo hrůzu, zdálo se, že to jsou právě ty, které K vyhnancům potřebují vyléčit, a tak jsem k nim své klienty směnechodíme roval, jakmile to šlo. Dařilo se nám dostat se k nim, bez povolení ale tím jsme nevědomky obcházeli ochránce. Jak ochránců. brzy uvidíme u Mony, někteří klienti zažili prudkou zpětnou reakci (sebevražedné nutkání, fyzickou bolest nebo horečky, epizody nenávisti k sobě nebo nedůvěry ke mně), jíž je ochránci za náš prohřešek trestali. Proto jsme se naučili být v ekosystémech našich klientů ekologicky citlivými hosty.

Je to jeden z důvodů, proč zde nyní předkládám tuto mapu. Při cvičeních je totiž třeba vidět, kde jsme a kam směřujeme. Opakuji, že mapa je docela jednoduchá: vyhnanci, manažeři, hasiči. Jedinou další kategorií, kterou v sobě můžete najít, jsou ochránci ve vyhnanství, o nichž jsem se již krátce zmínil. Tyto části nejsou mladé a zranitelné, naopak, jsou to často impulzivní hasiči, které vaši manažeři dali pod zámek, protože mají potenciál někomu ublížit, nebo to už dokonce udělali, nebo proto, že rodina či kultura, kde jste vyrůstali, vás za takové části ponižovala. Tyto části budete vidět zkresleně a často se jich budete velmi bát, dokud jim nezačnete naslouchat a nezjistíte, že se od ostatních ochránců nijak neliší. I ony potřebují vaši pomoc.

Ještě jednou vám chci připomenout, že kategorie popsané v této mapě nevystihují podstatu samotných částí. Jsou to jen 98 S Y S T É M Y V N I T Ř N Í R O D I N Y

role, do nichž byly vaše části dotlačeny kvůli tomu, co se vám stalo v dětství. Při životě je udržují břemena, jež nesou, a minulost, v níž zamrzly. Když jsou tyto části nalezeny, zbaveny zátěže a uvolněny ze své role, stávají se něčím zcela jiným a velmi cenným. Často je těžké předvídat, v co se promění.

Manažer se třeba bude chtít jen povalovat na pláži a hasič, než aby vás opil, bude chtít vložit svou energii spíš do něčeho zdravého a hravého.

DRUHÉ SEZENÍ: Mona

Nedávno mě o konzultaci požádal jeden terapeut IFS, jehož klientka Mona měla před čtyřmi lety psychotický záchvat a měla zájem prozkoumat části, které s tím mohly souviset, ale také se toho dost bála. Mona mi řekla, že během té epizody byla hospitalizována, dostávala antipsychotika a podle diagnózy má bipolární poruchu. Od té doby svůj život úplně přestavěla, ale ze strachu z recidivy bere i nadále léky. Chtěla zjistit, zda jí IFS může pomoci pochopit, co se stalo, a získat jistotu, že se to nevrátí.

Mona je se svým terapeutem Bobem přítomna na zoomovém sezení, kde ji žádám, aby se zaměřila na manickou část a našla ji ve svém těle. Najde ji ve své hrudi a vidí tehdejší obraz sebe na psychiatrickém oddělení, kde se cítí jako chycená do pasti a je zoufalá. Ptám se, jaké pocity má k té tehdejší ženě, a ona říká, že ji lituje a chce ji obejmout. Říkám jí, aby to tedy udělala, a ona to provede, ale najednou z této scény vypadne a řekne, že je ospalá. Žádám ji, abych si mohl promluvit přímo s tou částí, která ji spánkem odvádí pryč, a této části se ptám, proč se bojí nechat Monu s onou částí v nemocnici. Odpovídá, že se bojí, aby maniakální část znovu nepřevzala vládu a Mona neskončila tam, kde byla. Souhlasím, 99 S Y S T É M Y V N I T Ř N Í R O D I N Y

že to dává smysl, ale dodávám, že vím, jak mania­kální části zabránit v působení, a navrhuji, že místo odvádění pozornosti pomůžeme té části maniakální roli opustit. Ospalá disociativní část ustupuje a Mona se vrací a objímá ženu v nemocnici.

Najednou vidí obrovskou propast, z níž má strach. Žádám ji, aby poslala vyděšené části do čekárny, a ujišťuji ji, že pokud se do té černé hlubiny vydá, její terapeut i já budeme s ní. Nyní cítí zvědavost a chce tam s námi vstoupit. Vcházíme dovnitř a Mona vidí, jak se ze tmy natahuje ruka. Uchopí ji, a když z propasti vyjdeme, vidíme, že ruka patří čtyřleté holčičce. Mona dívku obejme a spontánně se jí omluví, že ji do té jámy hodila. Žádám ji, aby se dívky zeptala, co se jí v minulosti stalo. Tu přiskočí ochránce a řekne, že to byla vina té dívky.

Mluvím přímo s ochráncem a ptám se, jak to ví. Sděluje, že její rodiče vždy zdůrazňovali zodpovědnost, jakou ona i její sestry mají za to, co dovolí chlapcům. Říkám té ochranné části, že je pochopitelné, že věřila tomu, co říkali rodiče, kteří je chtěli chránit, ale že my nebudeme automaticky věřit tomu, jak čtyřletá holčička vysvětluje, co se stalo, že jí jen potřebujeme pomoci zbavit se všech jejích pocitů – jen ji vyléčíme.

Mona najednou dívenku vidí venku nahou a není si jistá, jak se tam dostala. Navrhuji, ať se jí zeptá. „Byl tam jeden větší kluk, který u nás bydlel. Říká, že jí něco udělal, ale neví co, protože odešla – disociovala se – šla spát. Říkám: „Jo, to je ta unikající ospalá část; ta ji tehdy chránila stejně, jak se o to snaží i dnes. Nesmíme zapomenout poděkovat jí za to, že vás zachránila.“ Žádám Monu, aby vstoupila na scénu a byla s dívkou tak, jak to holčička tehdy potřebovala, a Mona to udělá. Dá jí šaty, přenese ji z minulé události do současnosti a pomůže jí zbavit se studu a hrůzy, které v sobě celou dobu nesla.

100 S Y S T É M Y V N I T Ř N Í R O D I N Y Ukázka elektronické knihy