Potrhlá dovolená
vážně úžasný zážitek, ale bylo to podobné jako v tom Štětíně. Prostě čeho je moc, toho je příliš,“ pohladila ji po rameni. „Já vím,“ pronesla Karolína tiše. „Příště už nepůjdeme do žádného muzea na tak dlouhou dobu. Čtyři hodiny budou tak akorát.“ Jindřiška protočila oči. „Tři by nestačily?“ „No, řekla bych, že jsem toho začínala mít dost už po dvou,“ zasmála se Marta. „I když musím uznat, že tolik krásy pohromadě se fakt jen tak nevidí.“ V tu chvíli se u nich zastavil číšník s prosbou o zaplacení, protože muzeum i restaurace se budou za několik minut zavírat. A jestli prý nemá dámám zavolat taxi, protože tam opravdu velmi silně prší a fouká. Darja nabídku s díky odmítla s tím, že odvoz mají zajištěný. Zaplatily a vyšly ven. Okamžitě se do nich opřel vítr a drobné kapky hustého deště bodaly jako jehličky. Rychle přeběhly pár kroků vlevo pod střechu jakési budovy. „Kdy přijede ta Alex?“ snažila se Karolína překřičet zdivočelé živly. „Už by tu měla být, domlouvaly jsme se na šestou, zavolám jí.“ Darja sáhla do kapsy, vytáhla mobil a pokusila se ho zapnout. „Do háje! Ten krám je vybitý! To asi jak jsem celé odpoledne courala po webovkách muzea.“ Obrátila se ke kamarádkám. „Karolíno, ty máš přece taky na Alex číslo, ne? Zavolej jí.“ „No… To mám, ale mobil ne. Zapomněla jsem ho na pokoji,“ odpověděla trošku rozpačitě Karolína. Podívaly se na sebe s Martou. Obě měly od začátku dovolené své telefony vypnuté a pečlivě uložené v kufrech. Dalších několik minut se všechny mlčky choulily pod úzkou stříškou. „Krucinál, kde ta zatracená ženská vězí?“ neudržela se Marta. „Jsem už mokrá jako myš!“ pohlédla na své kdysi bílé tenisky. 98
Karolína v extázi, Alex na prášky
„Je mi zima, a mám hlad!“ přidala se Jindřiška. Anna starostlivě pohlédla na Darju. „S Alex se muselo něco stát. To není možné, že by pro nás nepřijela, když to slíbila a vidí, jaké je počasí!“ Jindřiška mohutně kýchla. „Kruciš, nemáte někdo papírový kapesník?“ Všechny kamarádky začaly prohledávat kabelky. Darja se otočila ke zdi, aby chránila drahocenný fotoaparát, a rozepnula nepromokavou fotobrašnu. Najednou ztuhla a něco z ní vytáhla. „Holky,“ řekla pomalu, když se k nim obrátila zpět. „Alex pro nás nepřijede. Klíče od Bubliny mám totiž já.“ Marta nešťastně zaúpěla: „Zavolejte někdo taxíka, prosím! Já mám mobil taky doma!“ Jindřiška rozhodila rukama. „Průšvih. Já si tašku nebrala. Nemám ani ten blbej kapesník, natož mobil.“ Všechny zraky se upřely na Annu. Ta pokrčila rameny, sáhla do kabelky a vytáhla telefon. Tlačítkový. „Víte někdo číslo na místní taxislužbu?“
„No sláva!“ přivítala je s úlevou Alex o půl hodiny později, když dorazily domů. Pěšky, zmrzlé a promočené na kost. „Teda vy jste mi daly! Klíče si odnesete a telefony vypnete! A po mně chcete, abych vás odvezla! To jsem tam tu Bublinu měla donést v zubech, nebo co?“ Darja se začervenala. „Promiň, to byla moje chyba. V tom ranním zmatku jsem ti zapomněla dát klíče. A mobil se mi vybil v galerii, jak jsem si dohledávala informace o obrazech. Tak už se nezlob!“ „Co já, já byla v suchu,“ pokrčila rameny Alex. „Volala jsem i Karolíně, taky bez odezvy. A na ostatní čísla nemám.“ „Já ho mám na pokoji. Vypnutý,“ řekla Karolína. „Rozhodla jsem se, že si dám mobilní detox.“ 99
Potrhlá dovolená
„A co když ti bude volat Jiří?“ zeptala se naivně Jindřiška. „Právě proto,“ odsekla Karolína. „Tuhle dovolenou si nenechám ničím a nikým zkazit!“ Alex pozdvihla obočí, ale raději se zdržela komentáře. Pak mrkla na louže na podlaze a zavelela: „Vypadáte jak banda vodníků! Tak šup převléknout a mokré věci sem. Naštěstí je tady na patře pračka se sušičkou. A z toho vína, co máme v ledničce, vám udělám raději na zahřátí bezva svařák.“
100 Ukázka elektronické knihy