IRENA KELLEROVÁ
se stala svědkem toho všeho. Pomohla mi a… zamilovala si Alex na první pohled. Nesnesla pomyšlení, že by neměla vyrůstat v dobré rodině, a tak mi velkoryse nabídla řešení. To jí vděčím za všechno, co mám. A teď nemyslím její peníze, ale…“ Otočil se a rovněž vzhlédl k obrazu usměvavé plavovlasé ženy, který visel na stěně za jeho pracovním stolem. „Jestli mě někdy potkalo štěstí, bylo to setkání s ní. Neuměl jsem si představit, že bych v životě dokázal milovat jinou ženu než Mary, ale mýlil jsem se. Caroline jsem miloval, velice. I když to nebylo náhlé vzplanutí, ale spíš přátelství, které přerostlo v lásku. Vděčím jí za všechno. Za to, že tak láskyplně přijala Alex, že mi dala další dvě krásné děti, že mě naučila znovu si vážit života, a především radovat se z něj.“ Dívky znovu propukly v pláč. Philipovu tvář však rozjasnil úsměv. Už chápal, proč se otec chtěl sejít právě v pracovně, kde visel její portrét. „Kromě mého otce,“ vzpomínal dál pan Williams, „nikdo další o skutečném původu Alex nevěděl. Caroline nebyla z Hardfordu, a tak si lidé přirozeně mysleli, že je Alex její dcera. A protože jsem se s ní oženil tak náhle, při skromném obřadu bez dlouhých příprav, usoudili, že nás ke sňatku vedla nutnost legitimovat Alex. Nevyvraceli jsme jim to. Po svatbě jsme se navíc odstěhovali do Westfieldu, který jsme koupili, abychom nebyli lidem na očích. Postupem doby se na spěch i okolnosti kolem našeho sňatku zapomnělo. Roky plynuly a milosrdný čas zvolna ulevoval i mojí paměti. I když bych nikdy nemohl zapomenout, do minulosti před svatbou s Caroline jsem se přestal ohlížet.“ „A co Hamiltonovi?“ zeptala se opatrně Alex. „Oni nechtěli dítě své vlastní dcery?“ 98