98
S a ra h Ad a m s ová
Annie se usměje. „Hezky řečeno.“ Madison pozvedne pivo. „Jen proto, že tě miluju, a taky proto, že mi naskočilo skóre a nechci znova platit. Jestli mě i vy milujete, pustíte mě někdy z Říma?“ Emily s Annie jednohlasně pronesou: „Nikdy.“ Emily, která bude podle mě pro sestry něco jako matka kvočna, rázně ukončí debatu: „Noah se vrátil a jsme jedna rodina. Máme tady kořeny a patříme sem.“ Noah se vrátil? Chci se Emily zeptat, odkud se Noah vrátil, ale nedostanu k tomu příležitost. Madison si srdceryvně povzdechne a je v tom obsažené úplně všechno. Touha, porážka, odhodlání. Celá škála pocitů, které nikdy nerozpletu, protože v pondělí odjedu. Zase ke mně stočí pohled. „Promiň, pořád odbíháme. Mluvily jsme o tom, proč jsi sem přijela.“ Po pár dnech, které jsem tu prožila, rozumím jejímu úžasu. Není to zrovna vyhledávaná turistická destinace. Znovu se napiju piva, abych získala čas na zformulování odpovědi. Ale pak se místnost zhoupne, jazyk mi ztěžkne a zároveň se mi rozváže. Zaskočená tím, co se to se mnou děje, vyhrknu bez obalu: „Vyhledala jsem si v Google Maps nejbližší město, které se jmenuje Řím, protože tam odjela Audrey Hepburnová v Prázdninách v Římě.“ Dívají se na mě nechápavě a přemýšlím, co z toho je mohlo víc šokovat. Rozhodnu se, že nejdřív se jich zeptám na věc, na které snad není nic divného. „Znáte... ten klasický film?“ Další nechápavé pohledy. „Určitě ho znáte. Hraje tam Audrey Hepburnová a Gregory Peck. Audrey hraje princezu Annu, která jednou v noci uteče před životem v královské rodině, a... vy vůbec nevíte, o čem mluvím?“ Všechny tři najednou zavrtí hlavou. První promluví Emily. „Myslím si, že jsme nikdy v životě neviděly žádný film s Audrey Hepburnovou. Jsou dobré?“