98
Fernando J. Múñez
než vyhodit hlavní kuchařku den před výroční oslavou. Její odchod by v Castamaru pořádně pocítili. Oproti tomu Clara byla jen obyčejná pomocnice v kuchyni a vzhledem k počtu služebnictva, které najali kvůli slavnosti, by byl její odchod méně bolestivý. Krádež přitom nebyla tím nejzávažnějším hříchem. Skutečnost, že se pod vévodovou střechou tajně a pod rouškou noci páchalo smilstvo, mohla zničit dobré křesťanské jméno významné španělské rodiny. Zamyšlená doňa Úrsula zvažovala všechna pro a proti, aby co nejlépe ochránila castamarské panství, a Clara to dobře věděla. Zdálo se, že věřila v její nevinu, na druhé straně ale její přítomnost na panství doně Úrsule z neznámého důvodu od začátku vadila. „Okamžitě opusť dům,“ nařídila přísně. Seňora Escrivová se spokojeně usmála. Clara se jen utvrdila v přesvědčení, že hlavní kuchařka je hloupá, protože jí nedošlo, že po slavnosti ji vyhodí taky. Dračice se rozhodla vyhnat je ze své říše obě, proto jen mlčky sklonila hlavu. Úrsula ji postrčila holí, ale na odchodu se zastavila. „Obávám se, doňo Úrsulo, že by to bylo nespravedlivé,“ ozval se hluboký hlas Simóna Casony, který nepozorovaně vešel do kuchyně, aby si z vyhaslého ohniště odnesl popel pro svoje rostliny. „Simóne, vás se to netýká,“ řekla hospodyně vážným tónem. „Udělejte si pořádek se zahradníky, svoje záležitosti si vyřeším sama.“ Muž si sundal slaměný klobouk a držel ho ve vrásčité, žilnaté ruce. Přešel doprostřed místnosti ke stolu, odložil hrabičky, přisunul si židli a sedl si.