andělsky zpívat? Proč má její hlas tak neuvěřitelně něžnou a okouzlující barvu? Nebyly snad jejími největšími učiteli kočky? A nyní se obloukem vrátím k tomu, co jsem naťukla. Můj učitel zpěvu mi domluvil zpěv na mši v barokním kostelíku u Nuselského mostu. „Uslyšíš, jaká tam je dokonalá akustika!“ rozplýval se. A já tam s velkým nasazením zazpívala Ave Maria. Tehdy jsem netušila, že se hned v těsné blízkosti nachází Muzeum policie a že jsme my, budoucí novináři, pod zvlášť přísným dohledem, s kým se scházíme a kam chodíme. Protože jednou budeme ovlivňovat v médiích masy. Už druhý den dorazili na fakultu. Proděkan si mě zavolal a řekl mi: „Olgo, dávejte si pozor. Přišli sem tajní s tím, že zpíváte v kostele a neměla byste studovat tuto školu. Řekl jsem jim na to, že dobrý novinář musí poznat i třídního nepřítele, aby věděl, proti komu bojovat. Ale i přesto si dávejte raději pozor…“ Nebyla to lehká doba, ale ruku na srdce — jsou na tom slušní lidé dnes líp? Tak jsem bouřlivé začátky nového režimu trávila s aristokraticky vychovanou, chápavou kočičí šlechtičnou na úrovni. Byly to chvíle nezapomenutelné. Když si Jindra dořešila svou válku koček na Lhotce, vzala si Ghándí k sobě zpátky. Stalo se to v pravou chvíli, abych její odchod neviděla. Krátce nato se totiž odebrala do kočičího nebe. A aby mi to nebylo líto, nabídla mi Jindra náhradu…
98
lecbakockouVNITREK.indd 98
2.7.19 14:13
Bibia z Heslova Byla to velká výstava koček na Novodvorské. Jak to jen udělat, abychom nalákali hodně lidí a výtěžek šel na kočičí útulky? Chtělo to přilákat nějakou populární osobnost, která by to vzala jako charitativní akci na podporu dobré věci. A tou dobrou duší se stala Iveta Bartošová. Znaly jsme se sice krátce, ale hned od prvního setkání vznikla mezi námi podobná sympatie jako mezi mnou a Jindrou. Naše první setkání bylo momentem, na který se nezapomíná. Došlo k němu v agentuře otce jejího budoucího dítěte — Ladislava Štaidla. Přede mnou stála o hlavu menší dívenka, která se mi dívala přímo do očí a podávala mi ruku. Na ten stisk nezapomenu. Byl tak silný, že mě to u tak křehké bytosti překvapilo. Při prvním rozhovoru do časopisu jsme se hrozně nasmály, což se mi stávalo v tu dobu zřídka. Většinou se mě osobnosti bály, protože po revoluci nevěděly, co s nimi dál bude. I hodně populární hvězdy najednou zkrotly a byly pokorné jako beránci. Iveta na mou prosbu okamžitě zareagovala, že to není žádný problém, pro zvířátka z útulku to udělá ráda. Přišla, byla milá, příjemná, sršela z ní ta její úžasná milost a něha. Byla podmanivě krásná, fotky z akce tehdy proběhly těmi nejrůznějšími médii. Po opravdu vydařené akci nám chovatelé nabídli jako odměnu kotě. Procházela jsem výstavou a prohlížela si zvířata. To bylo krásy! Jak si z toho vyberu svou budoucí kamarádku a spolubydlící? Tak jsem došla až ke kleci
99
lecbakockouVNITREK.indd 99
2.7.19 14:13
s modrou perskou roční kočičkou. Jak jsem jí nahlédla do výstavního obýváku, zvedla hlavu a podívala se na mě. Její jantarové oči se střetly s mými a já měla jasno. Tuhle chci! Tou větou byla kočička moje. Bibia z Heslova. Pro mě už navždycky Bejbinka. Iveta si vybrala zrzavého perského kocourka přibližně stejného stáří — Beníka. Jak se to mohlo stát? Moje kočička mi dělala jen samou radost a prospívala, zatímco Iveta chytla od Beníka toxoplazmózu a skončila v nemocnici. A tak to ta holka nešťastná měla ve svém životě pořád. Smůlu na chlapy, a to i v kočičí podobě. Bejbi byla taky skvělá společnice, ale na rozdíl od Ghándí pěkná divoška, se kterou jsem se nenudila. Byla velmi chytrá a dominantní. Když se jí něco nelíbilo, dokázala to dát nekompromisně najevo. Dodnes na ni vzpomíná moje matka, jak na mě jednou u mě doma čekala. Chtěla si odpočinout, tak se rozhodla ulehnout na chvíli do mé postele. Setkala se ale s velkou nelibostí Bejbiny. Až do té doby ji moje kočka tolerovala, jak si však dovolila lehnout do mé postele, vystartovala. Naběhla na maminku tak agresivně, že ta rychle z postele vyskočila a čekala dál v křesle, až dorazím z práce. Bejbina seděla proti ní, sledovala jí nevraživým pohledem a hlídala, jestli svou drzost nezopakuje. Pak přišla chvíle, kdy Bejbi zatoužila po ženichovi. Nikdy v životě, a to jsem měla koček mnoho, jsem nezažila, aby některá z nich tak vyla celou noc. O jejích emocích věděl celý náš dům o pěti patrech. Nepomáhalo nic. Tak
100
lecbakockouVNITREK.indd 100
Ukázka elektronické knihy
2.7.19 14:13