Sophie Jenkinsová
A zatímco jsme čekali, až můj spoj dorazí, vyprávěla jsem mu jen tak pro pobavení, jak jsem se šla podívat na pokoj u Louise s růžovou zástěnou a postelí ve výklenku. Zdálo se, že ten příběh poslouchá s větším zaujetím, než by si zasloužil. Při popisu toho hrozného pokoje se dokonce pousmál. Nakonec se zeptal: „A proč se vlastně chceš stěhovat?“ „Právě teď si nemůžu dovolit platit tak vysoký nájem,“ řekla jsem a vzápětí mi došlo, jak důkladně jsem právě zničila dojem, který jsem v něm zanechala při prvním setkání. Ale stejně by to dřív nebo později zjistil, takže jsem se rozhodla hodit to za hlavu. Autobus přijel a zastavil u krajnice. „Zavolám ti ohledně toho výletu na kajaku,“ řekl. „Fajn,“ usmála jsem se. Sedla jsem si k okénku, abych mu zamávala, ale neotočil se. Strčil ruce do kapes a odešel do temné noci jako někdo, kdo už dávno přestal věřit na lásku.
98