96
Corban Addison
jí na jižní Asii. Ale je možné, že se ta nákaza už rozšířila celou firmou.“ „Vážně myslíš, že vaši lidé z obchodu jdou proti předpisům?“ „Oni to tak nevidí. Vidí optikou řetězců dodávek, plánů prodeje a kalkulace růstu. Myslí si, že nám prokazují službu.“ „Přičemž současně pomáhají sobě,“ poznamenal Blake. „Co navrhuješ?“ „Chci přivést někoho zvenčí, někoho, kdo může dohlédnout dál než na Červený seznam a říct mi, jak moc jsme ohrožení. Zapojím Declana, ale všechny ostatní nechám v nevědomosti – prozatím i Vanceho. Ten má jiné starosti.“ Blake dlouhou chvíli mlčel. „Moc si tě vážím, Camerone. Jestli myslíš, že je nutné ochránit Presto, podpořím tě ve správní radě. Jen mě průběžně informuj.“ Cameron vypustil dech, který zadržoval. „Jsem tvůj velký dlužník. Ozvu se.“ Pár vteřin poté, co ukončil hovor, uslyšel zaklepání na dveře. Výkonnost jeho sekretářky byla legendární. „Dále,“ řekl a Declan vstoupil a zavřel za sebou dveře. Cameron máchl rukou k ušákům. „Udělej si pohodlí.“ Declan ho bedlivě zkoumal pohledem. „Jak jsi na tom? Spíš vůbec?“ „Ne dost,“ odvětil Cameron stroze. „Posaď se.“ Když se Declan uvelebil, Cameron vážně promluvil. „Všechno, co budeme probírat, je důvěrné. Právě jsem dotelefonoval s Blakem Conradem. Dal tomu zelenou. Nikdo jiný se o tom nesmí dozvědět. Ani tvoje bývalá, ani sekretářka, ani milenka.“ „Nemám milenku,“ namítl Declan vážně. Kéž by byl Vance takhle umírněný, pomyslel si Cameron. „Potřebuju, abys dojednal setkání s Kentem Salazarem z Atlas Risk Consulting. Je v New Yorku, ale chci se s ním sejít tady. Rezervuj salonek v Capital Grille. Budeme tam jen ty, já, Kent a ten, koho si přivede.“ Declan si udělal poznámku do telefonu. „O co půjde?“ „O Červený seznam. Zjistíme, jak často se na něj nedbalo.“
Trnita_sklizen.indd 96
20.11.18 9:25
Trnitá sklizeň
97
Declan se napřímil. „Něco si necháváš pro sebe.“ „Ano, ale teď není vhodná chvíle. Až to zařídíš s Kentem, chci, abys vytvořil šifrovanou složku na harddisku a uložil do ní všechno stran Atlasu. To zahrnuje i poznámky, které si právě teď píšeš. Chci, abys shromáždil všechny elektronické dokumenty, co máš o našich dodavatelích z Červeného seznamu, a vložil je do té složky – všechny auditní zprávy, veškerou korespondenci s našimi kancelářemi a nákupčími a všechna interní memoranda, cokoli, co souvisí s naším zdůvodněním zrušení spolupráce s dodavateli. Pokud Atlas o tu práci bude stát, dáš tu složku jim. A pak se vydáme na lov.“ Declanovy zelené oči se rozjasnily. Cameron takřka viděl, jak se v jeho oxfordsky vzdělaném mozku otáčejí kolečka. „Chceš informace i mimo Bangladéš?“ „Chci celý Červený seznam.“ Declan na něj upřel pronikavý pohled. „Rahmani Apparel nejednal na vlastní pěst, že?“ Cameron zavrtěl hlavou. „To byla lest. Promiň, ale bylo to nutné.“ Declan zpracoval informaci rychlostí světla. „Chceš říct, že Manny...“ „Nechci říct nic,“ přerušil ho Cameron. „Zatím ne.“ Uslyšel, jak mu vibruje iPhone. Jméno na obrazovce mu vysálo všechen vzduch z plic. Iris Alexanderová. Jeho matka. Podíval se na hodinky. Za osm minut měl brífink s Kristininým PR týmem. Krevní tlak se mu prudce zvýšil. „Později si ještě promluvíme,“ sdělil Declanovi. „Prozatím zařiď tu schůzku a shromáždi záznamy. A na e-maily používej utajený kanál. Tohle zůstane úplně v utajení.“ „Jasně,“ odvětil Declan a zmizel ze dveří. Cameron přijal hovor těsně předtím, než matka zavěsila. „Mami! Jak se máš?“ Jen co promluvil, poznal, že se něco děje. Hlas, obvykle tak klidný a sebejistý, se jí zadrhával. „Už mi bylo líp. Ale v mém věku to jinak nejde.“
Trnita_sklizen.indd 97
20.11.18 9:25
98
Corban Addison
Cameron znovu přistoupil k oknu, srdce se mu svíralo jako v kleštích. „Co se děje?“ Matka ztratila sebeovládání. „Našli další tumor,“ popotáhla, aby potlačila slzy. „Je maligní.“ Cameron zavřel oči, tíha děsu mu dolehla na ramena. Byla to nejhorší ze všech jeho obav, přicházející v nejhorší možné chvíli. S matkou si byli odjakživa blízcí. Když byl dítě, představovala štít před otcovou ocelí, její podmanivosti a empatii se vyrovnala pouze její moudrost a víra v jeho dobrotu. V dospělosti se stala jeho orákulem, svědomím a zpovědníkem. A po autonehodě, kdy jediné, po čem toužil, bylo vlézt si do rakve vedle Olivie, ho matčin hlas vytáhl zpátky z propasti a přesvědčil ho, aby si odpustil aspoň natolik, aby začal znovu žít. Rakovina se objevila bez varování v únoru, zasáhla ji na tom nejintimnějším ze všech míst – v děloze. Šlo o druhé stadium, prohlásil onkolog a doporučil operaci a pak ozařování. Hysterektomie proběhla úspěšně a nemoc ustoupila, zmizela jí z krevního oběhu. Jak plynuly měsíce, v doktorech rostla naděje, stejně jako v příbuzných. Jestli se však naučil něčemu o životě, pak tomu, že je to ošemetná věc – že každý začátek má svůj konec, ke každému zisku patří ztráta, každý pocit a zážitek a úžas a dar mohou během okamžiku zmizet. „To mě moc mrzí, mami,“ řekl. „Co říká doktorka Radcliffeová?“ „Půjdu na další testy. Ale nádor je v játrech. Rakovina se šíří.“ „Znamená to chemoterapii?“ „Pravděpodobně,“ odpověděla. „Příští týden se dozvíme víc.“ Cameron se dotýkal špičkami prstů okenní tabule. „Co táta?“ „Nedělá si starosti. Znáš tatínka.“ Cameron mlčky přikývl. Optimismus Cornelia Benjamina Alexandera, bojovníka za občanská práva a legendárního profesora Harvardovy právnické fakulty, byl jako přírodní živel. Jeho prohlášení na to téma byly celé legie. Pochybnost je nepřítel pokroku, říkal s oblibou. Žádný velký úspěch nemůže spočívat na takových základech. Studenti ho za to milovali – aspoň většina z nich. Ti skep-
Trnita_sklizen.indd 98
20.11.18 9:25
Ukázka elektronické knihy