„Co tě trápí víc? To, že nebudeš trávit čas s Jakubem nebo, že nemáš lidi do práce?“ „Víš, že vlastně ani nevím?“ přiznal po delším zaváhání Martin. „Trápí mě obojí. Ale hlavně už jsem si tak nějak zvykl na to, že jsme tam s Kubou spolu,“ přiznal se nakonec. „A vadilo by, kdyby tam byla Kačenka s vámi? O víkendu bych mohl dorazit i já. Určitě vymyslíme nějaký program pro princeznu.“ Martin se zrovna chtěl napít vína. V posledním okamžiku mu ruka zamrzla na rtech. Už měl na jazyku něco, čím by Jardu poslal do háje. Nakonec musel uznat, že to není špatný nápad. Odložil skleničku na stůl vyskočil z křesílka, a když se naklonil k Jardovi, letmo ho políbil na tvář. Okamžitě zavolal Jakubovi.
98
SLIB „Kdy se vrátí Kubík?“ zeptala se Kačenka, když se vřítila do kanceláře, kde Martin seděl u počítače a potvrzoval objednávky na další dny. „Nevím,“ přiznal popravdě a odsunul se se židlí od pracovního stolu. „Pohádka už skončila?“ „Ta mě nebaví,“ ušklíbla se malá a doslova se mu vnutila na klín. „Tak se spolu půjdeme najíst, co ty na to?“ „Máš moc práce. Bráška mi říkal, že tě nesmím rušit, protože hodně pracuješ,“ zahleděla se Kačenka na Martina nesměle, ale ve tvářích jí cukalo. „Tak to Kubíkovi nebudeme říkat a půjdeme si dát něco dobrého do bříška,“ usmál se vesele Martin pro kterého bylo tohle vyrušení příjemné. Od začátku se obával, jak bude malá holčička zvládat to, že je vlastně celý den sama. Když ji sem včera ráno přivezl s Kubou, byla nadšená a bylo jí všude plno. Všechno pro ni bylo nové a zajímavé. Martin věděl, že to nevydrží dlouho. Naštěstí ostatní brigádníci se ukázali v nejlepším světle. Kuba včera jezdil s Danem až do večera. Kluci se jí však věnovali a Kačenka to zvládla. „Ale Kubík také bude mít hlad,“ ohradila se starostlivě malá a vyčítavě se na Martina podívala. „To je přece jasné. Také mu koupíme naproti v restauraci něco dobrého a schováme mu to doma. Sama mu to ohřeješ.“ 99
„Jé, ty jsi hodný. Ty máš určitě Kubíka rád?“ zadívala se Kačenka Martinovi do tváře s úsměvem na rtech. „No jasně. Stejně jako tebe. A jelikož jsi jeho sestřička, tak určitě víš, co má bráška rád za jídlo,“ snažil se Martin skrýt rozpaky, které v něm poslední otázka té malé vyvolala. „Něco ti pošeptám,“ rozhlédla se pátravě Kačenka po prázdné kanceláři a přiblížila se k Martinovu uchu, „Kubíček šíleně miluje smažený sýr, tatarku a hranolky. Ale to nesmí nikdo vědět. Táta by mu zase nadával, že jí nezdravé jídlo.“ „Tak to nikomu neřekneme a koupíme Kubíkovi hned dvě porce,“ navrhnul spiklenecky Martin. Kačenka seskočila Martinovi z klína a nadšeně souhlasila. Také ho hned pobízela, aby šel za ní. „Ty si skočíš domů pro boty a já hned přijdu za tebou,“ vyzval ji Martin, když si všiml, že malá běhá bosá. „Jdeme s Kačenkou na oběd,“ oznámil Martin klukům v raftárně, když tam vešel s malou ruku v ruce. „Trochu pozdní oběd,“ rýpnul si do Martina jeden z dvojčat. Jestli to byl Radek nebo Lukáš Martin nepoznal. „My jsme hodně pracovali,“ usadila rýpala Kačenka a s vážnou tváří táhla Martina ven ze vrat. „Mám pro tebe ještě jedno překvapení,“ naklonil se s vážnou tváří Martin nad stůl, když dojedl a odložil příbor. „Bude zmrzlinový pohár!“ zavýskla Kačenka nadšeně.
100 Ukázka elektronické knihy