3.2 POLITICK Á A SOCIÁLNÍ ROVNOPR ÁVNOST
98 |
Politická revoluce a uplatňování občanských práv patří, vedle industrializace, k základním, respektive nejčastěji přijímaným charakteristikám, jimiž se lišila novodobá, moderní společnost od společnosti „staré“. Osvobození člověka z pout tradiční hierarchicky uspořádané předmoderní společnosti a jeho zrovnoprávnění obsahuje jak složku politickou, tak složku sociální. Měl-li být každý příslušník společnosti politicky a společensky zrovnoprávněn, měl-li se stát plnohodnotným příslušníkem občansky definované národní pospolitosti, nemohl být poután feudálními povinnostmi vůči staré vládnoucí třídě. Vpravdě symbolicky je to vyjádřeno bezprostřední časovou následností dvou zásadních změn uskutečněných na prahu Velké francouzské revoluce: ve stejné době, kdy poslanci vyhlásili Deklaraci práv člověka a občana, zrušili také feudální privilegia šlechty – to vše ve jménu nově se ustavujícího jediného a nedělitelného národa. Tento časový souběh trojí občanské emancipace – sociální, politické a národní – najdeme také v revolučním roce 1848 ve střední Evropě. Známé české petice do Vídně obsahují převážně požadavky občanské a jako jejich organickou část také požadavky národní. Jinde však k právní, respektive sociální emancipaci lidových vrstev docházelo časově dříve než k participaci politické. Tak tomu bylo v polofeudálním Prusku a Rusku, ale také v Anglii. V jakém vztahu byly tyto dvě změny k procesu formování moderního národa?
Sociální emancipace I když je se sociální emancipací spojována především představa o zrovnoprávnění poddaných, nemůže zůstat stranou skutečnost, že nejvýznamnější dopad na povahu státu a transformaci společnosti měla emancipace „třetího stavu“ – tedy nástup politicky sebevědomých a hospodářsky nezávislých podnikatelů, ať již ve sféře výroby a obchodu, či ve sféře služeb. Bez podnikavé buržoazie a majetného vzdělaného středního stavu si moderní, sekularizovaný a nacionalizovaný stát můžeme jen stěží představit.26 Tato emancipace, symbolicky vyjádřená revolučním ztotožněním třetího stavu s národem, jednoznačně časově i věcně korelovala s národotvorným procesem v podmínkách státního národa a v podmínkách německého, respektive italského zápasu za národní sjednocení. Právě na 26 Srv. E. Balibar, I. Wallerstein, Race, Nation, Class, str. 135 nn.; C. M. Vogler, The Nation State, Aldershot 1985, str. 66; D. McCrone, The Sociology of Nationalism, str. 92 n.