Kdo jsi, Sfingo?
S
finga (nebo také Velká sfinga) v Gíze, se lvím tělem a mužskou hlavou, je uměleckým dílem, které jako by mělo za úkol strážit pyramidy a všechna tajemství Egypta. Historických pramenů týkajících se Sfingy je však bohužel velice málo. Dokonce se o ní nezmiňuje ani slavný historik Hérodotos. Možná proto, že v průběhu historie byla Sfinga opakovaně pohřbena pod vrstvami pouštního písku. O tom ostatně vypráví i stéla faraona Thutmose IV., nalezená mezi jejími předními tlapami. Podle textu narazil mladý princ při lovu na Sfingu, ale vyčnívala jí z písku jenom část hlavy. Když ulehl do jejího stínu a usnul, zjevil se mu ve snu bůh slunce Re a slíbil princi královskou hodnost, když Sfingu z písku vysvobodí. Jak Re řekl, tak se stalo, a z prince se potom stal faraon Thutmose IV. Sfinga je kamenný kolos dlouhý 74 metrů a 20 metrů vysoký. Neskládá se však jako pyramidy z mnoha kamenných bloků, ale obrovská socha byla vytesána z jednoho kusu skály, někdy v roce 2495 př. n. l. Většina egyptologů soudí, že hlava Sfingy má zpodobňovat obličej faraona Rachefa, jejího údajného stavitele. To by měla potvrzovat dioritová socha krále Rachefa, uložená v káhirském muzeu. Americký soudní kreslíř Frank Domingo ale detailním srovnáním obou obličejů prokázal, 98
m a g d a l e n a
z a c h a r d o v á
•
n e v y ř e š e n é
z á h a d y
e g y p t a
že socha představuje jinou osobu. Je tedy možné, že Sfinga je ještě mnohem starší než samotné pyramidy. Jedním z těch, kdo se o Sfingu zajímali, byl slavný americký jasnovidec Edgar Cayce, nazývaný Spící prorok. Cayce byl v běžném životě celkem průměrný člověk, ale v hypnotickém transu disponoval takřka neomezeným věděním. To mu umožňovalo diagnostikovat a léčit i nemoci, jaké medicína v jeho době ještě neznala. Častokrát proto nadiktoval nemocnému recept na lék, který byl právě vynalezen. Postupem času pak Edgar Cayce rozšířil své působení i na další vědní obory, dokonce přispěl k rozluštění některých staroegyptských textů. Je zajímavé, že Edgar Cayce datoval započetí stavby Velké pyramidy do roku 10 490 př. n. l. a prohlásil, že její stavba trvala sto let. Řekl také, že se skupina Atlanťanů, kteří se zachránili při zkáze jejich kontinentu, usadila poblíže egyptské Gízy. Cayce také hovořil o „hrobech, které je třeba objevit poblíž Sfingy.“ Dále prorokoval, že kolem roku 1998 bude mezi Velkou sfingou a Nilem objevena „síň záznamů“ či „komora záznamů“, v níž se nalézají vědecké památky a také materiály odhalující další vzestup a pád národů a vývoj náboženského smýšlení ve světě. Polohu tohoto antického trezoru popsal Cayce takto: „Až se slunce zvedne z vody, dopadne hranice stínu mezi tlapy Sfingy, která byla ustanovena strážkyní až v pozdější době a do níž se nesmí vstoupit spojovacími komorami (z pravé tlapy), dokud se nenaplní čas a neprojeví se proměny v této sféře lidské zkušenosti. Zmíněná síň leží mezi Sfingou a řekou.“ V roce 1996 byla pomocí seizmických měření objevena podzemní chodba, a to právě v místě, kde to Cayce předpověděl. Doktor Zahi Hawass, bývalý generální tajemník Nej99
m a g d a l e n a
z a c h a r d o v á
•
n e v y ř e š e n é
z á h a d y
e g y p t a
vyšší rady pro památky Egypta a vedoucí archeologických vykopávek, před několika lety o tomto nálezu řekl: „Nikdo neví, co se v tunelu nachází, ale co nejdřív ho otevřeme.“ Zatím k tomu však nedošlo, alespoň ne oficiálně. Nikdo proto neví, zda zde probíhající restaurátorské práce neukrývají před zvědavými zraky turistů archeologický výzkum, který by, pokud by byly objeveny nové skutečnosti, mohl zcela převrátit dosud uznávaný pohled na Sfingu, egyptskou kulturu a svět tak, jak ho známe.
Sfinga a její tajemství
F
antastickou, ale dosti pravděpodobnou teorii zastávají spisovatel Robert Bauval a anglický badatel Graham Hancock. Podle nich je Velká sfinga pozůstatkem neznámé vyspělé kultury a byla postavena před potopou světa. Své tvrzení dokládají počítačovými podklady. Data, která připadají v úvahu, spadají překvapivě do období kolem roku 10 500 př. n. l. – a je pozoruhodné, že se shodují s prorockými záznamy jasnovidce Edgara Cayceho. Hlava Sfingy je už na první pohled jaksi malá k tak velkému tělu – a je také zachovalejší. Proto Bauval a Hancock tvrdí, že původně měla Sfinga hlavu proporcionálně větší, ale kvůli prudkým lijákům na konci doby ledové zvětrala. Když srážky ustaly a egyptská savana se proměnila v poušť, ležel obrovitý lev po krk v písku a jeho hlava byla vystavená dešti, bouři a větru. To všechno Sfingu poškodilo natolik, že už za vlády faraonů musela být restaurována, a právě v té době dostala Sfinga obličej, jaký známe dnes. 100
Ukázka elektronické knihy