Ryn se na stvoření vrhla, sebrala sekeru ze země a zasadila kostischráně další ránu na nechráněné hrdlo. Hlava sletěla na zem. Stvoření zaklapala čelist, jako by se chtělo ohradit. Vtom druhá kostischrána vrazila do Ryn loktem v brně ní. Ryn ucítila bolest na lebce a upadla. Kostlivá ruka jí sevřela kotník a přitáhla si ji blíž. Stvoření se nad ní sklánělo a Ryn hmatala kolem sebe a snažila se něčeho zachytit. Poté se s výkřikem ohnala po kostlivé ruce a snažila se vysvobodit. Její úsilí však bylo stejně marné, jako když se hlodavec pokouší vymanit z hadího sevření — ruka ji stiskla ještě silněji a kostischrána se k ní sehnula blíž, se chřtánem doširoka rozevřeným. Ryn znovu uslyšela ten strašlivý nádech a přemýšlela, jestli se jí stvoření nepokouší něco říct. Pak se do kostischrány zabořil šíp z kuše. Ryn vzhlédla. Vedle ní stál Ellis a s ústy zkřivenými v úšklebku opět namířil kuš. Vystřelil a šíp zasáhl první kostischránu mezerou v brnění. Stvoření sebou trhlo nazad a podívalo se na dřevěný dřík trčící z místa, kde mívávalo srdce. Naklonilo hlavu, prohlíželo si zbraň a působilo spíš zmateně než poraněně. Ryn zatnula zuby, a když se natahovala pro spadenou sekeru, v hrdle se jí zadrhlo zaklení. Uvízla totiž pod ní, takže se Ryn musela překulit, aby ji mohla popadnout. Kostischrána si rukou sáhla do hrudníku. Roztáhla si žebra a šátrala po šípu. Pak se podívala dolů na Ryn a v ústech se jí zaleskly zažloutlé zuby. Sekera ležela
98