„Jestli najdete Gudvara…“ ozval se tenký hlas a všichni se po něm ohlédli. Patřil Lífovi — ten stál poblíž, bledý jako kyselé mléko, v očích mu však hořel oheň a čelist se mu chvěla. „Jestli najdete Gudvara, drenga jarl Sigrún,“ pronesl, „prokažte mi laskavost a nezabíjejte ho. A vyřiďte mu, že si pro něj Líf přijde.“ Glórni se na Lífa dlouze zadíval a souhlasně pokýval hlavou. Potom patami pobídl koně, zatáhl za otěže a všichni na nádvoří se dali do pohybu. Røkia, Varg a ostatní zvědové prošli grimholtskou branou a Glórni a ostatní Krvopřísežní je v oblaku prachu následovali. Einar Polotroll si sedl na kozlík a práskl otěžemi, za ním na lavicích seděly poskvrněné děti. Kola se rozvrzala a rozdrkotala a vůz se rozjel za Krvopřísežnými. Orka měla nutkání jet za nimi, táhla ji neviditelná pouta utkaná z přísah, krve a potu, ze slz a smíchu. „Připravena, Drtilebko?“ ozvala se otázka. Poblíž stála Edel, v ruce držela kopí a u nohou jí seděli její dva vlkodavové. Kolem stálo dalších devět lidí, muži i ženy s drsnou tváří, a všichni měli na zádech pověšený černý štít. Vesměs byli pěší, jenom dva seděli na koni a na dalším koni měli naložené zásoby. Orka se naposledy ohlédla po Glórniho zádech a vzdalujících se Krvopřísežných. Proměň srdce v kámen. „Ano,“ řekla. Edel se beze slova otočila a rozběhla se ke grimholtské bráně. Orka se ohlédla po zničené věži, trčících zčernalých trámech a dírách ve střeše síně. „Breco, jdu si pro tebe,“ zašeptala a ucítila, že vlk v její krvi zavyl.
98